Nízkotučné exekuce II

4.1 Průběh po zahájení nízkotučné exekuce 

Jak bylo uvedeno v první části příspěvku, exekuční řízení bude zahájeno předáním exekučního návrhu a souvisejících metadat konkrétnímu exekutorovi z centrálního uzlu. V rámci centrálního uzlu budou hodnověrným způsobem zaneseny a uchovávány nezbytné údaje (okamžik zahájení aj.). 

4.1.1 Fáze „nařizovací“

Po provedení finální kontroly návrhu soudním exekutorem z hlediska formálního i posouzení předpokladů pro vedení exekuce, resp. po potvrzení o pozitivním výsledku této kontroly do centrálního uzlu, přejde exekuce do fáze zjišťování a zajišťování postižitelného majetku dlužníka, popř. jeho manžela (k tomu viz kapitolu 3.2.2). Ta dnes podle § 35 odst. 3 ex.ř. začíná až okamžikem vydání pověření (fakticky ale až jeho doručením do datové schránky soudního exekutora). Soudní exekutor současně neformálně vyrozumí vymáhajícího věřitele o tom, že jeho exekuční návrh byl úspěšný a exekuce pokročila do další fáze. 

V případě negativního výsledku (neodstranitelná či neodstraněná procesní překážka v širším slova smyslu aj.) soudní exekutor předá informaci centrálnímu uzlu a standardním procesním způsobem se vypořádá s běžícím řízením tím, že řízení zastaví a současně rozhodne o nákladech této úvodní fáze exekuce a stanoví povinnost k jejich úhradě vymáhajícímu věřiteli. Rozhodnutí o zastavení řízení se doručuje pouze vymáhajícímu věřiteli a jeho doručením řízení končí, protože opravný prostředek vymáhajícímu věřiteli právní úprava nemusí přiznávat. V části týkající se nákladů exekuce jde o věc malého právního významu a zapojení soudů je proto zbytečné a neefektivní. V případě zastavení řízení nebrání nic vymáhajícímu věřiteli v podání návrhu k zahájení standardní exekuce. Pokud by se zpětně ukázalo, že k zastavení (ať již v rámci standardní exekuce či mimo ni) bagatelní exekuce dojít nemělo, má věřitel standardní nástroje k uplatnění újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora. S ohledem na vysokou formalizaci předpokladů pro vedení bagatelní exekuce lze očekávat, že takových případů bude naprosté minimum. 

Ustanovení o spojování exekucí se v případě nízkotučných exekucí nepoužije. Tato ustanovení byla do ex.ř. vtělena za účelem ochrany dlužníka jako pojistka proti excesivním nákladům exekuce při vymáhání bagatelních dluhů. Tím, že nízkotučné exekuce jsou designovány pro vymáhání těchto dluhů a excesivní zatížení bude spíše výjimečným jevem, bude systémově efektivnější ponechat řešení případných výrazných nespravedlností do fáze rozhodování o nákladech exekuce v řízení o kvalifikovaném návrhu na zastavení exekuce (viz kapitola dále 4.2.1). 

4.1.2. Fáze zjišťovací 

Tato fáze se ve své podstatě nebude výrazně lišit od zjišťovací (lustrační) fáze ve standardní exekuci. S ohledem na omezený výčet použitelných exekučních prostředků (srážky ze mzdy, přikázání pohledávky) bude tato fáze poměrně svižná a automatizovaná. V případě srážek ze mzdy, přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu a přikázání pohledávky vůči (dalším) finančním institucím je součinnostní agenda postavena již dnes na standardizované (unifikované) datové výměně. Takže z pohledu exekučního orgánu i součinnostních subjektů nedojde k žádné výrazné změně. A pokud dojde k určité změně, pak pouze ke zjednodušení – např. v případě součinnosti s plátci mzdy se soudní exekutor bude soustředit na získávání informací potřebných pouze k vedení exekuce omezenými exekučními prostředky, takže ve výrazně nižší míře bude vyžadovat nestrukturované informace mimo množinu vymezenou v § 33 odst. 5 ex.ř. 

V návaznosti na praktické zkušenosti by mohlo v budoucnu dojít i k revizi této součinnostní agendy (nejen) pro bagatelní exekuce, což bude stejně potřebné s ohledem na zákonem předvídaný vznik „evidence srážek“ podle § 125 ex.ř. ve znění účinném od 1. 10. 2026.

4.1.3 Fáze zajišťovací

I v případě fáze zajišťovací není důvodu se výrazně odchylovat od procesů předvídaných pro tuto fázi ve standardní exekuci i zásad, které ji ovládají (zejména jde o zásadu vhodnosti vymezenou v § 47 odst. 1 věty třetí ex.ř.).

Soudní exekutor poté, co zjistí postižitelné majetkové hodnoty (mzda, pohledávka k přikázání), vydá exekuční příkaz(y) a zašle je poddlužníkům, aby vyvolal účinky arrestatorií (§ 282, § 304, § 313 i ve spojení s § 320 odst. 2 a § 320aa o.s.ř.), popř. zajistil pořadí vymáhajícímu věřiteli (§ 3, § 8 i ve spojení s § 10 zákona č. 119/2001 Sb.). Soudní exekutor může v nízkotučné exekuci (jak již bylo naznačeno vícekrát) vydat exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy, k přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, k přikázání jiné peněžité pohledávky a postižení jiného majetkového práva s výjimkou postižení družstevního podílu, se kterým je spojeno právo užívat byt.

Před vydáním exekučního příkazu k postihu účtu manžela dlužníka a jiné peněžité pohledávky, která by mohla být součástí společného jmění manželů, soudní exekutor standardním způsobem ověřuje případné modifikace manželského majetkového režimu podle § 42 ex.ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že soudní exekutor zajišťuje takové majetkové hodnoty pouze v případě, že vymáhající věřitel již v exekučním návrhu tvrdí a dokazuje, že vymáhaný dluh je společný oběma manželům, popř. jde o dluh vzniklý jednomu z manželů za trvání společného jmění (§ 731 o.z.) a současně nejde o dluh vyjmenovaný v § 732 o.z. 

Současně soudní exekutor zašle Vyrozumění o zahájení exekuce katastrálnímu úřadu, v jehož územním obvodu má sídlo soudní exekutor, popř. jiným orgánům či osobám podle § 44 odst. 1 věty poslední ex.ř. Proč, když postihovat nemovité věci v nízkotučné exekuci nebude možné? Zaslání vyrozumění o zahájení exekuce katastrálnímu úřadu a navazující zápis poznámky o vedené exekuce k osobě dlužníka má zejména signalizační charakter, který upozorňuje případné smluvní partnery dlužníka, že převod nemovité věci může být neplatným, neboť dlužník je stižen tzv. generálním inhibitoriem. Nízkotučná exekuce je sice omezena co do exekučních prostředků, to ale není důvodem k tomu, aby dlužníkovi nebyla uložena povinnost zásadně neměnit skladbu jakýchkoliv svých aktiv pod sankcí relativní neplatnosti. I v nízkotučné exekuci jde především (byť v racionálně omezeném rozsahu) o ochranu státem aprobovaného zájmu (nároku) vymáhajícího věřitele. Tímto prizmatem by bylo nelogické motivovat vymáhajícího věřitele (zejména finančně – k podrobnostem viz dále) k využití nízkotučné exekuce k vymožení nároku o nízké nominální hodnotě s omezeným rozsahem exekučních prostředků a současně mu neposkytnout odpovídající zajištění jeho nároku pro případ, že se nízkotučná exekuce ukáže jako nedostatečná k vymožení vykonatelného práva věřitele. Neuložení povinnosti generálního inhibitoria dlužníkovi v nízkotučné exekuci by mohlo vést ke zmaření účelu (potencionální standardní) exekuce. Současně ve vztahu k dlužníkovi nejde o naložení přílišného břemena, které by po něm nebylo možno za dané situace požadovat. Naopak – generální inhibitorium je prostředek mírný a zákonné výjimky z něj poskytují dlužníkovi plnohodnotné fungování ve společnosti.  

4.2. Notifikační fáze

Po doručení (prvního) exekučního příkazu poddlužníkovi se řízení posunuje do fáze notifikační. V té je třeba dlužníka, popř. jeho manžela, vyrozumět o vedené exekuci a s ní spojených povinnostech a procesních právech. Ani v nízkotučné exekuci se nic nemění na tom, že účinky generálního inhibitoria nastávají okamžikem doručení vyrozumění o zahájení exekuce (§ 44a odst. 1 ex.ř.). 

4.2.1. Vyrozumění dlužníka a návrh na zastavení

Dlužníkovi soudní exekutor stejně jako ve standardní exekuci doručuje vyrozumění o zahájení exekuce, již vydané exekuční příkazy, exekuční návrh a kopii exekučního titulu (obdobně § 44 odst. 1 věta druhá ex.ř.). 

Současně soudní exekutor zašle dlužníku „základní“ příkaz k úhradě nákladů exekuce. Takové řešení je racionální z toho důvodu, že se s ohledem na omezené exekuční prostředky nepředpokládá nečekaný růst odměny exekutora ani hotových výdajů ( nákladům nízkotučné exekuce a jejich paušalizaci se nicméně budu věnovat podrobněji dále), resp. k takovému navýšení dojde pouze výjimečně. Základním východiskem je, aby náklady nízkotučné exekuce byly v zásadě vyčíslitelné transparentně a jasně již na počátku řízení. To předpokládá z druhé strany, že se takto určené náklady nebudou ani snižovat. S ohledem na charakter vymáhané povinnosti a algoritmizaci postupů se nepředpokládá určování výše nákladů exekuce v závislosti na tom, zda peněžitá povinnost bude vymožena realizací exekučního příkazu či úhradou dlužníkem v časné fázi exekuce (viz § 46 odst. 6 ex.ř.). Proti tomuto „základnímu“ příkazu k úhradě nákladů exekuce nebudou samostatné námitky přípustné, dlužník může proti (z drtivé části paušalizovaným) nákladům exekuce brojit v této fázi v návrhu na zastavení exekuce (viz níže), o čemž bude poučen. Důvod k takové dílčí změně je ten, že náklady exekuce jsou odvislé od zodpovězení otázky, zda a v jakém rozsahu bude exekuce vedena, proto i rozhodování o nich má být koncentrováno v jednom řízení. Při skutečně transparentním a jednoduchém stanovení výpočtu nákladů lze minimalizovat počet sporů o výši nákladů exekuce. V případě, že se v průběhu exekuce náklady exekuce navýší (což lze rozumně nastaveným tarifem regulovat), rozhodne soudní exekutor dalším příkazem k úhradě nákladů exekuce, proti kterému budou přípustné námitky stejně jako dnes. 

Od doručení této „prvotní zásilky“ (resp. vyrozumění o zahájení exekuce) běží dlužníkovi lhůta k podání kvalifikovaného návrhu na zastavení exekuce. Podání tohoto návrhu bude mít podobně jako v případě běžné exekuce odkladný účinek. Ve vyrozumění o zahájení exekuce bude dlužník poučen, že pouze v tomto kvalifikovaném návrhu na zastavení exekuce má namítat rušivé okolnosti, které jsou rozhodné pro zahájení a vedení nízkotučné exekuce (případně související výroky o nákladech exekuce v „základním“ příkazu k úhradě nákladů exekuce). Jde o takové rozhodné skutečnosti, které zpochybňují naplnění procesních podmínek nebo věcných předpokladů pro vedení exekuce. 

Zvláštním důvodem pro podání návrhu, ke kterému by se dlužník musel výslovně „přihlásit“, k čemuž by byl interaktivní formulář uzpůsoben, by byla situace, kdy byl exekuční titul vydán v řízení bez účasti dlužníka, který byl v postavení spotřebitele (viz kapitola 3.2.1). 

Kvalifikovaný návrh na zastavení exekuce bude možné podat pouze elektronicky na předepsaném interaktivním formuláři, který umožní automatizované zpracování a předávání (meta)dat. Alternativou by bylo podání z formuláře generovaného návrhu v listinné podobě s řídícími znaky, které umožní automatické čtení dat, jako povinnou náležitostí. K podání návrhu v jiné podobě by soudní exekutor nepřihlížel. Interaktivní formulář by měl být nastaven takovým způsobem, aby se minimalizovalo podávání formálně vadných návrhů. 

Po doručení návrhu by soudní exekutor předal informaci o podaném kvalifikovaném návrhu na zastavení exekuce do centrálního uzlu a vyzval k vyjádření vymáhajícího věřitele, který by své vyjádření poskytl ve stejné podobě (tj. na interaktivním formuláři). Pokud by vymáhající věřitel souhlasil se zastavením exekuce nebo se vůbec v propadné lhůtě nevyjádřil, soudní exekutor by rozhodl o zastavení exekuce a nákladech řízení. Informaci o ukončení exekuce by následně předal do centrálního uzlu včetně souvisejících metadat. V případě nesouhlasu vymáhajícího věřitele by soudní exekutor postoupil návrh elektronicky přes centrální uzel exekučnímu soudu včetně jednotného exportu exekučního spisu a souvisejících metadat (automatizovaného unifikovaného reportu). S ohledem na to, že předmětem sporu je vymáhání povinnosti nízké nominální hodnoty, bylo by rozhodnutí exekučního soudu konečné bez možnosti podání odvolání. 

Uplynutím lhůty k podání kvalifikovaného návrhu na zastavení exekuce, popř. právní moci rozhodnutí exekučního soudu o něm, nebylo-li mu vyhověno, přejde exekuce do „prováděcí a inkasní“ fáze. To nicméně neznamená, že by dlužník nemohl v průběhu nízkotučné exekuce podat návrh na zastavení exekuce. V takovém (elektronickém) návrhu na zastavení exekuce (podaném na interaktivním formuláři) by nicméně mohl namítat pouze takové rušivé okolnosti, k nimž došlo až po uplynutí lhůty k podání prvotního návrhu na zastavení exekuce. Takový návrh by ale neměl již odkladný účinek, ten by mu musel být na návrh dlužníka výslovně přiznán rozhodnutím soudního exekutora nebo soudu. 

4.2.2. Vyrozumění manžela dlužníka

V případě, že vymáhající věřitel v exekučním návrhu tvrdí, že jde o dluh společný oběma manželům, popř. vzniklý jednomu z manželů za trvání společného jmění (§ 731 o.z.) a současně nejde o vymáhání dluhu vyjmenovaného v § 732 o.z., může soudní exekutor postihnout účet manžela povinného a také přikázat pohledávky, které jsou ve společném jmění manželů, přičemž v pochybnostech platí, že pohledávka patří do společného jmění manželů (viz obdobné ust. § 185 odst. 1 daňového řádu).

V takovém případě soudní exekutor vyrozumí o vedené exekuci také manžela dlužníka s tím, že tento může ve stejné lhůtě jako dlužník podat kvalifikovaný návrh na zastavení exekuce co do způsobu provedení exekuce, ve kterém může namítat, že nejsou splněny zákonné podmínky pro postih jeho účtu, popř. postih společného jmění manželů. Může tvrdit a dokazovat, že v řízení nejde o společný dluh, dluh vzniklý za trvání společného jmění manželů, či naopak tvrdit, že jde o dluh podle § 732 o.z. Rovněž může podat návrh na zastavení, v němž bude tvrdit, že přikázaná pohledávka není součástí společného jmění manželů (např. v důsledku vůči věřiteli účinné modifikace manželského majetkového režimu), popř. tvrdit skutečnosti podle § 262b odst. 2 o.s.ř. Podání dalšího návrhu na zastavení exekuce ze strany manžela dlužníka nebude přípustné, neboť rozhodnutím o tomto návrhu bude otázka obecné postižitelnosti jeho účtu, či společného jmění manželů vyřešena. To stejné platí i pro otázku postižitelnosti konkrétních majetkových hodnot, které exekutor zajistil exekučním příkazem, který doručí manželovi dlužníka nejpozději s vyrozuměním o zahájení exekuce.

V případě, že bude následně vydán exekuční příkaz, kterým se postihuje účet manžela dlužníka, popř. přikazuje pohledávka, která je součástí společného jmění manželů, může manžel podat návrh na zastavení exekuce ve stanovené lhůtě od doručení v rozsahu takového exekučního příkazu. V návrhu bude moct tvrdit pouze, že přikázaná pohledávka není součástí společného jmění manželů, popř. tvrdit skutečnosti podle § 262b odst. 2 o.s.ř.

Návrh se bude podávat ve stejné podobě jako návrh dlužníka a bude mít odkladný účinek v rozsahu popíraného způsobu vedení exekuce. Stejný bude i mechanismus rozhodování o tomto návrhu (vyjádření vymáhajícího věřitele, postoupení návrhu soudu, nepřípustnost odvolání). V případě úspěchu návrhu ponese procesní zavinění na zastavení exekuce co do daného způsobu zásadně vymáhající věřitel, který v exekučním návrhu výslovně tvrdil, že jde o vymáhání „manželského“ dluhu, ukáže-li se opak. 

4.2.3. Návrh na přerušení exekuce - splátky

Dlužník bude v rámci nízkotučné exekuce moct podat ve lhůtě pro podání kvalifikovaného návrhu na zastavení exekuce také návrh na přerušení exekuce s tím, že bude vymáhanou povinnost hradit v měsíčních splátkách ve výši stanovené právním předpisem. Stanovení přijatelného výpočtu splátky si žádá detailní analýzu a hledání rozumné (společenské) rovnováhy mezi zájmy vymáhajícího věřitele a dlužníka. 

Splátka by měla být určena poměrově k celkové výši vymáhané povinnosti včetně nákladů spojených s exekučním řízením a předvídané přijatelné délce nízkotučné exekuce (např. ve výši jedné dvanáctiny až dvacetičtvrtiny) v kombinaci s určením pevného minima, které by zajistilo efektivitu vedení daného řízení prizmatem (zejména fixních) nákladů, které s vedením exekuce vznikají. Návrh na přerušení exekuce by se podával rovněž elektronicky na interaktivním formuláři. Podmínkou pro to, aby soudní exekutor mohl přerušit exekuční řízení, by bylo souběžné složení splátky dopředu na následující měsíc, popř. dva měsíce. 

Po dobu přerušení exekuce by dlužník byl stále vázán generálním inhibitoriem, speciální inhibitoria a arrestatoria by nicméně přestala platit, o čemž by byl poddlužník vyrozuměn. V případě nezaplacení byť jediné splátky by se účinky všech exekučních prostředků obnovily a dlužník by další možnost na přerušení exekuce ztratil. 

4.3. Fáze prováděcí a inkasní

Samotné vedení exekuce zvoleným způsobem (srážky ze mzdy, přikázání pohledávky) v procesu nízkotučné exekuce nevykazuje žádné odchylky oproti standardní exekuci: deponace, vyrozumění o nabytí právní moci, zápis doložky provedení exekuce do centrálního uzlu, zápis exekuce do centrální evidence exekucí a následné inkaso vymáhaného plnění.

V této fázi může dojít k odkladu exekuce z tzv. sociálních důvodů (§ 266 odst. 1 o.s.ř.). Protože již nelze v této fázi exekuce v zásadě očekávat, že exekuce bude zastavena, odklad exekuce z tohoto důvodu nebude možný (§ 266 odst. 2 o.s.ř.). V případě přípustného návrhu na částečné zastavení exekuce (viz kapitola 4.2.) bude moct soudní exekutor, popř. exekuční soud přiznat takovému návrhu odkladný účinek (hrozící závažná újma), čímž dojde v relevantní části exekuce k odkladu. Jak již bylo uvedeno vícekrát – s ohledem na výši vymáhané povinnosti i omezené exekuční prostředky bude takový scénář výjimečný – např. v případě návrhu na zastavení exekuce z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

4.4. Ukončení nízkotučné exekuce

4.4.1 Vymožení 

Ke skončení nízkotučné exekuce má pochopitelně dojít zásadně splněním či vymožením vymáhané povinnosti a nákladů řízení. V takovém případě soudní exekutor postupuje běžným způsobem – rozeslání ukončovacích listin poddlužníkům, informace o skončení do rejstříků, popř. rozeslání oznámení o skončení exekuce účastníkům řízení k jejich žádosti.

4.4.2 Úplné zastavení exekuce

K ukončení exekuce může dojít také rozhodnutím exekutora, popř. soudu o zastavení exekuce. Celá exekuce může být v zásadě zastavena pouze na základě tzv. kvalifikovaného návrhu na zastavení exekuce podaného v prvotní fázi exekuce (v podrobnostech viz kapitola 4.2.1 a poznámka pod čarou č. 7). K zastavení celé exekuce v pozdější fázi může dojít např. z důvodů uvedených v § 268 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Naopak ustanovení o zastavení exekuce pro nemajetnost [§ 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř.] nebo bezvýslednost (§ 55 odst. 7 až 13 ex.ř.) se v nízkotučné exekuci nepoužijí. 

Je nicméně třeba přiznat relevanci tvrzení, že i nízkotučná exekuce se může ukázat jako bezvýsledná. Pro bezvýsledné nízkotučné exekuce by nicméně měla být stanovena zvláštní pravidla. 

Podstata nízkotučné exekuce tkví v rychlém vymožení nízké částky nejméně invazivními způsoby. Jde o rychloobrátkový typ řízení. 

V případě, že soudní exekutor nezajistí žádný v nízkotučné exekuci postižitelný majetek dlužníka v úvodní fázi (v řádu pár měsíců od doložky provedení exekuce), je další vedení tohoto typu exekuce zbytečné. Racionálně nelze očekávat, že by si dlužník zřídil nový účet, popř. získal postižitelný příjem, neměl-li jej dosud (jiná situace nastává, má-li postižitelný příjem, ale v nedostatečné výši). To stejné se určitou mírou pravděpodobnosti dá říct i o většině přikazatelných pohledávek. Pokud exekutor nevydá žádný exekuční příkaz, není efektivní marnou exekuci dále vést. Soudní exekutor by měl vymáhajícího věřitele vyrozumět a vyzvat jej k podání návrhu na pokračování exekuce ve standardním exekučním řízení (u stejného exekutora). V případě, že by vymáhající věřitel ve stanovené lhůtě podal takový návrh, exekuce bude pokračovat v jiném režimu (dojde k transformaci), čímž nízkotučná exekuce samotná skončí fakticky a žádné rozhodnutí se o tom nevydává. Jelikož řízení samotné bude vedeno dále v jiném režimu, zůstanou v platnosti po celou dobu účinky generálních inhibitorií. Náklady nízkotučné exekuce budou přeneseny a dále vymáhány v běžné exekuci. V případě, že vymáhající věřitel nepodá návrh na pokračování, soudní exekutor nízkotučnou exekuci zastaví a uloží povinnost hradit hotové výdaje (za tímto účelem paušalizované) vymáhajícímu věřiteli. 

V případě, že majetek je zajištěn exekučním příkazem, ale v „rozumné době“ (např. do 9 měsíců od doložky provedení exekuce) nedojde k vymožení žádného plnění (např. z důvodu nízkého příjmu, či z důvodu horšího pořadí vydaných exekučních příkazů), bude soudní exekutor postupovat stejně. Vyzve vymáhajícího věřitele k podání návrhu na pokračování exekuce ve standardním exekučním řízení, čímž dojde k transformaci s tím, že účinky a pořadí vydaných exekučních příkazů zůstanou zachovány. 

V případě, že je v exekuci vymoženo dílčí plnění začne „rozumná doba“ běžet znovu. V případě, že by nízkotučná exekuce trvala i přes to delší než absolutní dobu (např. 18 měsíců), mohl by oprávněný sám kdykoliv podat návrh na pokračování exekuce ve standardním exekučním řízení. 

4.4.3 Další způsoby ukončení

V obecné rovině dochází i k situaci, kdy soudní exekutor řízení již nevede, neboť exekuce pokračuje u jiného exekutora:

• změna exekutora

Ustanovení o změně exekutora (s výjimkou změny podle § 44b odst. 1 ve spojení § 15 odst. 5 ex.ř.) se v nízkotučných exekucích nepoužijí.

• vyloučení pro podjatost

V takovém případě se pokračuje v řízení postupem podle § 29 odst. 11 ex.ř. 

• spojení do řízení vedeného u jiného exekutora

Ustanovení o spojování exekuce se v nízkotučných exekucích nepoužijí (viz kapitola 4.1.1).

4.5. Motivace věřitele a náklady

Nutit vymáhajícího věřitele projít procesem nízkotučné exekuce může být problematické. V konkrétních případech může mít věřitel informace, že vedení exekuce s omezenými exekučními prostředky nebude důvodné, protože dlužník má majetek, který v nízkotučné exekuci nelze postihnout. Právní úprava by vymáhajícímu věřiteli neměla zapovídat zahájit standardní exekuci v případech, kdy je přípustné vedení nízkotučné exekuce. Pakliže se ale rozhodne nízkotučnou exekuci „přeskočit“, měl by nést (více)náklady s tím spojené. Výše těchto vícenákladů by musela být nastavena v takové výši, aby byl věřitel motivován přeskakovat nízkotučnou exekuci jen v odůvodněných případech. 

Celý systém může pochopitelně fungovat pouze v případě, že bude s hodinářskou přesností nastaven exekutorský tarif. V případě nízkotučných exekucí je výrazně předvídatelnější nákladová stránka vedení exekuce, což umožňuje realističtější paušalizaci „hotových výdajů“. Ty by měly v sobě zahrnovat nejen tzv. out-of-pocket expenses (tj. hotové výdaje v užším slova smyslu), ale veškeré náklady na zajištění běžné činnosti (tj. i mzdové náklady). Odměna exekutora by pak měla (zjednodušeně) odpovídat zisku před zdaněním, který zohlední náročnost i rizikovost výkonu exekuční činnosti. Není cílem tohoto příspěvku nezodpovědně šermovat konkrétními částkami. K těm je nutné dojít na základě nezaujatých ekonomických analýz (inspirací může být například Belgie, kde v minulosti k nastavení exekutorského tarifu s hodinářskou přesností došlo). Podstatou vedení nízkotučných exekucí je nastavit pravidla pro vedení řízení v takové podobě, která umožní snížení nákladů na administraci daného řízení. Tím by snad mohl být odbourán i jeden z argumentů, že k navýšení současného tarifu nemůže dojít právě proto, že v případě „bagatelních“ exekucí by došlo k většímu rozevření nůžek mezi vymáhanou částkou a celkovými náklady exekuce (odměna, hotové výdaje). Ekonomicky racionální snížení „dlužníkem hrazených nákladů exekuce“ u bagatelních věcí by mohlo být kompenzováno navýšením u standardních exekucí. Tím by došlo k rovnoměrnějšímu rozložení finanční zátěže pro dlužníky a k akceptovatelnému vyššímu zapojení vymáhajících věřitelů na financování exekuční činnosti, jde-li o vymáhání „bagatelních dluhů“ ve standardních exekucích, jejichž celospolečenský dopad (negativní externality) je o poznání vyšší. 

5. Závěr 

Příspěvek na téma nízkotučných exekucí je primárně diskusního charakteru. Načrtnuté obrysy by měl čtenář primárně vnímat jako podklad pro vlastní uvažování, jakým směrem se může či má ubírat exekuční právo v České republice, které je zatíženo výrazným balastem legislativně-technického charakteru, o kterém bylo krátce pojednáno v úvodní části prvního článku. Opomenout při tom nelze ani všudypřítomnou debatu o míře zadlužení společnosti a hledání spravedlivého řešení této zadluženosti. V současné době, zdá se, se zaměřujeme na hledání východisek v insolvenčním světě. Tento příspěvek se snaží o hledání (dílčího, nikoliv univerzálního) východiska ve světě exekučním – a to způsobem, který by snad mohl vyvolávat řádově nižší společenské a transakční náklady, než vyvolává proces oddlužení, který je logicky spojen (až) s řešením úpadkové situace. Racionální a včasné řešení některých skupin dluhů (již) na poli exekučního práva by mohlo mít potenciál (a mělo mít přiměřenou ambici) úpadkové situaci dlužníka předejít, resp. být způsobilé jí předejít.   

Nekladl jsem si ambici popsat proces nízkotučné exekucích do sebemenšího detailu. Při vědomí vlastních limitů předpokládám, že pozorný čtenář nutně musí odhalit případná (pro mě) slepá místa. Přemýšlení o tom, jak tato slepá místa nasvítit, doufám, přijde na to, jak proces nízkotučných exekucí udělat mnohem lepší.

 

---

1)Dostupný i na webu Komory: https://ekcr.cz/nizkotucne_exekuce_prvni_cast

2) Z komponent jsem v prvním článku načrtl tyto: „Exekuční titul“, „Exekuční orgány a exekuční soud“, „Strany exekučního řízení“ a „Návrh na zahájení nízkotučné exekuce“.

3) Účastníkem řízení v této fázi je pouze vymáhající věřitel.

4) Účastníkem řízení se daným okamžikem stává i dlužník, popř. jeho manžel. 

5) Jinými slovy tento subtyp zastavovacího usnesení nikdy nevyvolává překážku věci rozhodnuté.

6) Slovy ust. § 34 odst. 4 ex.ř. jde o „(…) sdělení jiných údajů potřebných k vedení exekuce, jejichž potřebnost v žádosti odůvodní.“

7) V této souvislosti by stálo za hlubší analýzu, která přesahuje rámec tohoto článku, zda některé rušivé okolnosti nevyloučit k rozhodování mimo samotné exekuční (byť incidenční) řízení do nalézacího sporného procesu. Zejména tím mířím na opoziční spory a některé impugnační spory, které povětšinou vyžadují nařízení jednání a provádění širšího dokazování. V případě doložení podání návrhu na zahájení řízení o takovém sporu a zaplacení souvisejícího soudního poplatku by došlo ex lege k odkladu nízkotučné exekuce.

8) Stranou nechávám zastavení exekuce ex lege v případě pravomocného nařízení likvidace dědictví. 

 

Text: Mgr. Ing. Antonín Toman, právník Exekutorské komory ČR