Mýty a fakta o exekucích

Jaký je rozdíl mezi soudním exekutorem a vymahačem

Mnoho dlužníků se setkalo s výzvami různých vymahačských společností, na kterých bylo tučně vytištěno slovo „exekuce“. Nutno upozornit, že tyto společnosti nemají s exekuční činností tak, jak ji upravuje exekuční řád, nic společného a jen využívají, resp. zneužívají institucionalizovaného postavení soudního exekutora jako úřední osoby. Jedná se o psychologický nátlak na dlužníka, aby svůj dluh co nejrychleji uhradil. Nemohou využít žádný ze zákonných prostředků, které náleží do pravomocí soudního exekutora. 

Pokud dlužník svůj dluh ani pod takovým nátlakem neuhradí, nezbývá věřiteli v konečném důsledku nic jiného, než se obrátit na soudního exekutora jako nositele veřejné moci, aby jeho dluh vymohl.

Soudní exekutor je povinen při výkonu exekuční a další činnosti používat označení „soudní exekutor“. Označení „soudní exekutor“ nebo „exekutorský úřad“, od nich odvozené tvary slov, ani označení způsobilé vyvolat nebezpečí záměny s uvedenými označeními není oprávněna používat jiná osoba. Ten, kdo neprovádí na základě zákona nucený výkon exekučních titulů, není oprávněn označovat svoji činnost jako „výkon rozhodnutí“, „exekuci“ nebo „exekuční činnost“, tvary slov od nich odvozené, ani označení způsobilé přivodit nebezpečí záměny s uvedenými označeními. Komukoliv, kdo tyto pojmy zneužije nebo se neoprávněně vydává za soudního exekutora nebo neoprávněně provádí exekuční činnost, hrozí pokuta do výše 200.000,- Kč pro fyzické osoby nebo 3.000.000,- Kč pro podnikající fyzické a právnické osoby.

Pravomoce soudních exekutorů vs. vymahačů - falešných exekutorů a inkasních společností 

Soudní exekutor je osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Exekutor vykonává exekuci, kterou zahájil soud. Řídí se přitom exekučním řádem, resp. občanským soudním řádem. K dispozici má zákonem definované pravomoci.

Pokud exekutor vymáhá peněžitou pohledávku (např. dluh vzniklý nesplácením úvěru, pokutu od MHD, policie, dlužné výživné či nájemné…), má několik možností, jak vést exekuci, a to srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, zřízením exekutorského zástavního práva, prodejem movitých věcí či nemovitostí, postižením podniku, správou nemovitostí a pozastavením řidičského oprávnění (v případě vymáhání dlužného výživného na nezletilé dítě).

Exekutor však může vymáhat i nepeněžité plnění, což je způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky. Příkladem může být odstranění černé stavby, vyklizení nemovitosti apod. Exekuci na nepeněžité plnění lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci či provedením prací a výkonů.

Nelze však zaměňovat činnost soudních exekutorů s aktivitou tzv. vymahačů, což jsou různé inkasní agentury a vymahačské společnosti. Tyto společnosti totiž nemají se soudními exekutory nic společného, ačkoliv se ve svých výzvách a upozorněních zasílaných dlužníkům snaží tento dojem falešně navodit. Pojmenovávají své provozovny jako exekutorské kanceláře a ve výzvách doručovaných dlužníkům operují s exekuční terminologií tak, aby dlužníka zmátly.

Zmiňované společnosti však nemají žádné z výše uvedených pravomocí zakotvených v exekučním řádu. Nemohou vstupovat na pozemek či do bytu, natož pak provádět soupis movitých věcí, nemohou postihnout mzdu či peněžní účet dlužníka. Nemají zákonnou oporu pro to, aby mohly postihovat jakýkoliv majetek dlužníka.

Tyto společnosti jsou navíc leckdy velice netransparentní, odměny si účtují dle oficiálně neexistujících pravidel, nepodléhají žádné regulaci ani kontrole. Nikdo nad nimi neprovádí dohled, žádný dohledový orgán nereguluje jejich činnost.

Naopak soudní exekutoři podléhají velmi přísnému dohledu ze strany Exekutorské komory ČR, Ministerstva spravedlnosti a soudů. Jsou kárně odpovědní. V případě závažného pochybení je lze odvolat z úřadu.

Skutečná exekuce je fakticky výkon státní moci prostřednictvím exekutora, a to způsobem státem stanoveným. Pokud však dlužník narazí na vymahače, který se za exekutora pouze vydává, měl by vědět, že ten nemá žádná procesní oprávnění.

Některé tyto společnosti činí úkony, které by nemohl provést ani pravý soudní exekutor. Jde například o jednání hraničící s vydíráním, osobní prohlídky osobou opačného pohlaví či zabavení věcí zákonem stanovených jako nepopoléhající exekuci.

Jednání skutečných soudních exekutorů je regulované státem. Upravuje jej zákon, který poskytuje exekutorům ochranu (postavení úřední osoby), současně však stanoví povinnosti exekutorů a práva dlužníků (dodržování procesního postupu, možnost odvolání či námitek).

Skutečný soudní exekutor přichází ke slovu až poté, co existenci dluhu potvrdí soud. Musí existovat vykonatelný exekuční titul, což je typicky rozhodnutí soudu v nalézacím řízení. Následuje zahájení exekuce na základě návrhu věřitele. Pokud soud návrhu vyhoví, pověří soudního exekutora vedením exekuce. Aktuální seznam soudních exekutorů je k dispozici na webu Exekutorské komory ČR. Opakovaně jsme zaznamenali případy, kdy se za exekutora někdo vydává. Prokazuje se falešným průkazem či razítkem, odvolává se na neexistující exekutorský úřad...

Dlužník, který "naletí" nepravému exekutorovi, přitom není prakticky nijak chráněn. Může se sice následně bránit u soudu, ale to bývá zdlouhavé a až do případného vítězství i nákladné. Na to, že se stal obětí falešného exekutora, navíc laik nemusí ani přijít. Identifikovat příchozího lze sice poměrně jednoduše, mnoho dlužníků se ale v rozrušení, spěchu a pod tlakem výhružek spokojí s matoucími "důkazy".

Někteří z těchto falešných exekutorů totiž kromě názvu matou i kulatým razítkem s motivy státního znaku či váhy. Možnost záměny podporují i webové odkazy na zákon o soudních exekutorech (který přitom v jejich případě neplatí), obdobné průkazy či slovník téměř k nerozeznání od pravých exekutorů.

Exekutoři nemilosrdně rozhodují o majetku nevinných lidí

Soudní exekutor nerozhoduje o tom, kdo, komu proč a případně kolik má zaplatit. Soudní exekutor pouze již vydaná rozhodnutí soudů (a další exekuční tituly) vykonává, pokud nejsou dobrovolně splněna. Provést exekuci může soudní exekutor až na základě pověření exekučního soudu, který zjišťuje, zda je exekuční titul vykonatelný. Nesplnil-li povinný dobrovolně to, co byl podle exekučního titulu povinen (zaplatit peněžité plnění, vyklidit nemovitou věc, vydat věc, zdržet se jednání apod.), a jsou-li splněny další zákonné podmínky, pověří soud provedením exekuce soudního exekutora, který je povinen ve věci konat, dokud mu toto pověření nezanikne nebo exekuce není zastavena.

Exekutoři si vybírají jen chudáky a ničí je

Panuje rozšířený zásadní omyl, že soudní exekutor si vybírá jen chudáky. Exekuční návrh podává vždy oprávněný (věřitel), který si sám vybere, kterému exekutorovi tento návrh podá. Soudní exekutor pak návrh zašle soudu, který právě tohoto konkrétního soudního exekutora vedením exekuce na majetek konkrétního povinného (dlužníkovi) pověří. Soudní exekutor si nevybírá ani konkrétního věřitele ani konkrétního dlužníka, přičemž v momentě pověření ještě nezná majetkové poměry dlužníka, které zjišťuje až v průběhu řízení.

Exekutor svévolně prodal věci dlužníka pod cenou

Právní předpisy ukládají soudnímu exekutorovi prodat movité i nemovité věci zásadně v exekuční dražbě. Výjimkou jsou pouze věci podléhající rychlé zkáze, které je možno prodat mimo dražbu ihned po té, co byly sepsány, a dále věci, jež lze obecně shrnout jako „věci kulturního dědictví“, které jsou nejméně za rozhodnou cenu nabídnuty institucím, jejichž posláním je péče o takové památky.

Pro dražbu movitých i nemovitých věcí platí přesné zákonné postupy, které soudní exekutor musí dodržet. Vyvolávací cena movitých věcí je jedna třetina z úředního odhadu, u nemovitých věcí dvě třetiny z určené ceny nemovitých věcí; vyvolávací cena nemovitých věcí se v případě opakované dražby snižuje. Cena nemovitých věcí se zásadně určuje usnesením na základě znaleckého posudku. Soudní exekutor tedy nemůže svévolně určit nižší vyvolávací cenu věci. Všichni soudní exekutoři své dražby movitých i nemovitých věcí zveřejňují na bezplatně přístupném Portálu dražeb, aby byly podmínky dražeb známy co nejširšímu počtu zájemců.

Obce si najímají drahé exekutory a my to platíme z našich daní, měly by dluhy raději vymáhat samy

Obce skutečně mohou dluhy vymáhat samy ve správní či daňové exekuci, ale často se po zralé úvaze obrací na soudní exekutory. Veškeré náklady spojené s vymáháním dluhů totiž nesou dlužníci, kteří tak zaplatí nejen dluh samotný, ale též odměnu a ostatní náklady soudního exekutora. Skutečné náklady obcí na vedení exekuce pak spočívají pouze v podání exekučního návrhu, případně vyjádření k návrhu povinného v exekuci.

Pokud by obce vymáhaly dluhy samy, musely by bezesporu přijmout dalšího úředníka nebo úředníky (vesměs jsou nuceny zřídit celé nové vymáhací oddělení), jejichž plat a ostatní náklady (např. provoz kanceláře, nákup výpočetní techniky, poštovné apod.) by byly placeny z rozpočtu obce bez ohledu na to, zda by byl dluh vymožen, či nikoliv. I zde platí, že pokud by obyvatelé obce platili své dluhy obci řádně a včas, nemusela by obec služby soudního exekutora využít. Soudní exekutoři nicméně nejsou příjemci prostředků z veřejných rozpočtů a obce hradí náklady exekuce (resp. hotové výdaje exekutora) pouze v případě zastavení exekuce pro nemajetnost, nebo je-li při rozhodování o zastavení exekuce shledáno, že oprávněný zavinil zastavení exekuce. V ostatních případech se takový postup daňových poplatníků vůbec nedotkne.

Exekutoři si dělají, co chtějí, a nikdo je nekontroluje

Soudní exekutor je při výkonu exekuční činnosti vázán Ústavou ČR, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutím osudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení. Dohled nad činností soudních exekutorů přitom vykonává Exekutorská komora ČR, Ministerstvo spravedlnosti, předseda okresního soudu, do jehož obvodu je exekutor jmenován a předseda exekučního soudu v každé konkrétní exekuční věci. Dohledové orgány provádí pravidelné kontroly na všech exekutorských úřadech a vyřizují podněty k výkonu dohledu nad činností soudních exekutorů. Profese soudního exekutora je tedy jednou z nejkontrolovanějších profesí vůbec. V případě zjištěného závažného pochybení může být na soudního exekutora podána i žaloba k Nejvyššímu správnímu soudu, který mu může uložit pokutu či jej dokonce odvolat.