Notáři a exekutoři: Inspirativní synergie klíčových pilířů české justice

Co považujete za největší úspěch Notářské komory ČR v uplynulém roce a co byste rád napravil?

Minulý rok byl pro Notářskou komoru (NKČR) zásadní v oblasti digitalizace. Po zavedení možnosti založit a také provádět změny obchodních společností plně online jsme letos představili nové zabezpečení notářských úschov peněz. Systém je založen na automatizované výměně dat v reálném čase mezi bankou a Centrálním informačním systémem (CIS) NKČR. CIS posílá účastníkům úschovy automatické notifikace emailem, a výhledově i sms nebo datovou zprávou, o všech pohybech na úschovním účtu, přičemž u odchozích plateb též zkontroluje, že byly poukázány na účet zadaný notářem jako účet klienta. V případě, že by peníze byly notářem odeslány na jiný účet, než který klient původně notáři nahlásil, pošle systém notifikaci nejen klientovi, ale i NKČR a ta v krajním případě může ve spolupráci s orgány veřejné moci převod peněz zastavit. 

V loňském roce jsme systém plnohodnotně zprovoznili s bankou, u které má úschovní účty největší počet notářů a naším cílem pro tento rok je napojení CIS na další banky, s nimiž jednání v minulém roce bohužel nedospěla až k finálnímu napojení. 

 

Všechna právnická profesní uskupení již delší dobu úspěšně spolupracují na pořádání obnoveného Sjezdu českých právníků, který se poprvé konal v roce 2022 a bude se konat znovu letos. Zeptám se však poněkud netradičně: Existuje něco, co byste z pozice vrcholného představitele Notářské komory ČR na této spolupráci změnil?

Podpisem memoranda o spolupráci mezi Jednotou českých právníků a jednotlivými právnickými profesními uskupeními vznikla unikátní apolitická platforma pro diskutování rozličných právních témat, která se dotýkají všech právnických profesí. Vznik této platformy umožnil též vzkříšení tradice právnických sjezdů, jehož první ročník potvrdil, že spolupráce mezi právnickými profesemi, které ač v běžném stavovském životě sledují každá své od sebe se lišící cíle, je nejen možná, ale i přínosná. 

 

Plánujete jako Notářská komora ČR nějakým konkrétním způsobem prosazovat využívání umělé inteligence v rámci notářské činnosti? A co si myslíte o „právu na analog“ a na to „být offline“?

Na umělou inteligenci se nás při příchodu ChatGPT často ptala média a vždy jsme potvrzovali, že k usnadnění komunikace s veřejností a také své práce ji notáři mohou využívat. U notáře je vždy kladen důraz na právní jistotu, tak to zůstane i při využívání umělé inteligence. Plně do jejích rukou se tedy nesvěříme, lidský faktor je v naší profesi nezastupitelný, notář vždy za svou práci plně ručí.   

Ohledně práva na analogové technologie a práva být offline máme také jasný názor a také přístup – všude, kde nabízíme služby digitálně, vždy zůstává i možnost fyzické návštěvy notářského úřadu. Zejména starší generace (ale nejen ta) ji asi bude využívat stále, s nadcházejícími generacemi pak pravděpodobně bude online spojení s notářem čím dál častější. Stále ale jsou oblasti notářské činnosti, ve kterých je osobní jednání vhodnější – zejména u citlivých a emočně náročných pozůstalostních řízení ji preferují jak dědici, tak notáři. Koneckonců všichni víme, jak nepříjemná a často zdlouhavá je komunikace s automatem, je lhostejné, zda po telefonu nebo prostřednictvím počítače. Člověk se obvykle snaží dostat k živému operátorovi. Umělá inteligence by měla být v práci notáře využívána tak, aby pro účastníky byla v zásadě neviditelná a hlavně aby je neobtěžovala. 

 

Jaký největší přínos a jakou největší hrozbu spatřujete v používání umělé inteligence v oblasti výkonu notářství?

Domnívám se, že bychom na umělou inteligenci neměli nahlížet takto černobíle, tedy nespatřovat ji jako hrozbu či přínos, ale spíše jako nástroj, který nám může usnadnit některé přípravné úkony, resp. úkony které jsou rutinní povahy. Dosavadní pojetí notářské profese je založeno na osobním přístupu a osobní odpovědnosti každého jednotlivého notáře nebo jeho zaměstnance, a přesto, že si umím představit širší využití AI jako podpůrného nástroje v každodenní notářské praxi, tak se neobávám toho, že by AI v dohledné době „notáře – člověka“ nahradila.

 

V rámci navrhované elektronizace justice se hovoří mimo jiné i o potřebě standardizované, a tedy jednotné podobě úkonů a listin vydávaných právnickými profesemi v postavení orgánu veřejné moci. Jaký názor na tuto problematiku coby praktikující notář máte?

Proces elektronizace justice započal již v roce 2008 a jeho hlavním cílem bylo zvýšení dostupnosti a průchodnosti justice, zvýšení efektivity a spolupráce mezi resorty, zlepšení komunikace mezi justicí a veřejností a v neposlední řadě snažší sdílení spisů mezi jednotlivými soudy. Nyní jsme v roce 2025 a přesto, že určitá část justice digitalizována, alespoň do jisté míry byla, tak například elektronický justiční spis, který by zejména pro nás notáře jako soudní komisaře v pozůstalostním řízení nebo při zápisech do veřejných rejstříků či evidence skutečných majitelů byl velkým usnadněním, je stále v nedohlednu. 

Co se týče požadavku na standardizovanou podobu úkonů, domnívám se, že u úkonů, u nichž jednotná povaha neodporuje jejich podstatě, může být takové sjednocení přínosem zejména pak z pohledu veřejnosti. Je zde však hrozba toho, dostat každý dokument do jakéhosi vzoru, což se jeví jako skoro nemožné.

Mějme na paměti slova, která na úřadech můžeme slýchat: „Ale systém mě tam nepustí“. Řešíme případy jedinečné týkající se konkrétních osob, které nejsou stejné a právnické profese by měly být člověku nápomocné při řešení jeho problémů, neměly by se snažit vtěsnat člověka do vzorů. Systém může být prostředkem, měl by být člověku ku prospěchu, měl by mu sloužit, zjednodušit práci, nikoli naopak.

 

Spolupracují notáři v současnosti nějakým konkrétním způsobem se soudními exekutory při výkonu notářství? Jak by se dle Vašeho názoru dala tato spolupráce ještě více prohloubit?

Mám za to, že zkušenosti exekutorů lze využít v rámci zpeněžování majetku v rámci likvidace pozůstalosti a vím, že někteří notáři tak činí. Exekutoři též před nařízením exekuce na jednoho z manželů nahlíží do Seznamu listin o manželských majetkových režimech, což dává manželům mnohem vyšší míru jistoty, než tomu bylo za minulé právní úpravy. 

 

Jak se stavíte k návrhu, aby se do Centrální evidence exekucí spravované Exekutorskou komorou ČR zapisovaly i exekuce vedené veškerými ostatními exekučními orgány v tuzemsku, např. soudní výkony rozhodnutí, správní a daňové exekuce? Pomohla by tato změna i notářům při výkonu jejich činnosti (např. v rámci dědického řízení) příp. ostatním právnickým profesím?

Notáři při své činnosti v Centrální evidenci exekucí lustrují výjimečně, ale obecně se dá říci, že propojení registrů, databází či evidencí práci usnadňuje a urychluje. Sjednocení všech zápisů o exekucích by tedy mohlo být v určitých případech ku prospěchu. Na druhou stranu nevítáme snahu evidovat centrálně majetek, dluhy, práva. I když se to zdá být pouze prospěšné, nese to s sebou riziko zneužití a omezení svobody. Ano, je častá reakce, že poctivý člověk nemá co skrývat, a tedy regulace či evidence poctivým přece nemůže vadit, to je však pohled zkreslený a velmi nebezpečný.

 

Stojí současný český právní stát před nějakou akutní hrozbou, kterou je potřeba urgentně řešit? Jakým způsobem?

Domnívám se, že náš právní řád aktuálně žádné bezprostřední hrozbě nečelí, spíše určité přebujelosti a nesrozumitelnosti, a to zejména pro neprávnickou veřejnost. Pomohlo by tak určité věci zjednodušit a neměnit to, co funguje. Jak jsem říkal, snaha vše regulovat, kontrolovat, ukládat nové a nové povinnosti soukromým osobám je velmi nebezpečná. Je však třeba si uvědomit, že český právní řád je ovlivňován evropským právem, a je tedy třeba bedlivě sledovat a ovlivňovat podobu směrnic a nařízení a u směrnic hlídat, aby jejich implementace byla minimalistická. Idea může být dobrá, ale často se posune tak, že pouze ztíží a obtěžují život běžným lidem a zcela minou nadnárodní korporace, k jejichž regulaci byly původně určeny. 

 

Exekutorská komora ČR dlouhodobě usiluje o rozšíření tzv. dalších činností soudních exekutorů mimo exekuční činnost. Mezi tyto další činnosti patří i doručování soudních písemností a písemností dalších subjektů v postavení orgánu veřejné moci. Kromě jiného se tak může jednat i o doručování listin pro notáře v postavení soudního komisaře. Zaujímá Notářská komora ČR k tomuto návrhu nějaký konkrétní postoj?

O rozšíření dalších činností usilují všechny právnické profese a je nutno říci, že nám se to podařilo v případě zápisů notářem do veřejných rejstříků, kde je tato změna velmi dobře vnímaná podnikatelskou veřejností. Čili rozhodující by měl být přínos pro veřejnost a pochopitelně od toho odvozený přínos pro danou právnickou profesi, to je zcela legitimní. Stát vykonává množství činností, které využívá omezený počet osob, přesto jsou placeny z veřejných prostředků, tedy i z peněz těch, kteří danou činnost nevyužijí. Pokud takové činnosti stát přenese na soukromé subjekty, tedy např. na notáře či exekutory, vnímáme to jako správnou cestu. Co se týče konkrétního dotazu na doručování, tak musím říci, že notáři nemají příliš potíží s doručováním v pozůstalostních věcech, takže je otázkou, jaký přínos by to mělo. Navíc se domnívám, že ze strany státu dříve či později zvítězí doručování elektronickou cestou a že to bude stát, který bude mít občanům snahu upírat z „dobrého důvodu“ právo být off-line. Zatím je tato snaha státu směřována pouze proti podnikajícím osobám. 

 

Jak mohou podle Vás notáři a soudní exekutoři prohlubovat vzájemnou součinnost? Jejich činnost se prolíná pouze částečně, zároveň ale nabízí klientům různé služby, které se vhodně doplňují. Aby klient dostal komplexní službu, může být pro exekutora potřebné/vhodné využít služeb notáře a někdy naopak (právní pomoc po vydání exekuční titulu, dobrovolné dražby, osobní doručování, ale konečně i exekuční činnost jako taková). Jak se Notářská komora dívá na bližší spolupráci/sdílení systematičtějšího charakteru, popř. institucionálního charakteru – např. na regionální bázi?

Možnosti vzájemné součinnosti jsou do velké míry limitovány odlišnou povahou našich profesí. K notáři se chodí lidé zpravidla dohodnout a upravit svá práva a povinnosti s cílem předejít možným sporům v budoucnu. V tomto okamžiku lidé většinou ani nepočítají s tím, že by některé povinnosti neměli plnit. Zatímco k exekutorovi jde jedna ze stran naopak až poté, co své porušené právo chce vymoci. 

 

S tím souvisí i otázka vzdělávání. Exekutoři a notáři nemají často detailní povědomí o tom, jaké služby druhá profese nabízí, resp. může nabízet. Neplánuje Notářská komora v tomto směru spolupracovat s Exekutorskou komorou?

Činnost notářů a exekutorů je v některých ohledech nepochybně provázaná a detailnější znalost problematiky pramenící z exekučního práva by pro notáře byla přínosem. Jsem přesvědčen, že také naopak - prohloubení znalostí o řízení o pozůstalosti by bylo nápomocné exekutorům. Stejně tak existují otevřené výkladové otázky, k jejichž vyřešení by taková spolupráce nepochybně přispěla.