Ústavní soud a exekuce: Co (ne)přehlédnout v aktuální judikatuře

Řádné odůvodnění snížení odměny soudního exekutora podle dosažené fáze exekučního řízení

nález sp. zn. I. ÚS 2690/24 ze dne 18. 11. 2024 (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) 

§ 46 odst. 6 exekučního řádu

§ 5 odst. 1, § 6, § 11 odst. 1 exekutorského tarifu

Nevykoná-li soudní exekutor v důsledku zastavení exekuce určitou fázi exekuce, kterou by jinak provedl, musí se tato skutečnost promítnout do úvah soudu o výši, resp. přiměřeném snížení odměny soudního exekutora. Pomine-li soud takovou úvahu učinit, natož řádně odůvodnit, poruší právo povinného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Prodej zastavené nemovitosti v dražbě se neuskutečnil, protože povinný se s novou věřitelkou dohodl na jiném způsobu uspokojení a exekuce byla k návrhu oprávněné věřitelky zastavena. Okresní soud při rozhodování o nákladech exekuce zohlednil, že exekutor v důsledku zastavení řízení nemohl vymoci žádné plnění, při stanovení jeho odměny vyšel z částky odpovídající nejnižšímu podání v opakované dražbě a s ohledem na faktické neprovedení exekuce ji snížil na 80 %, což ovšem krajský soud k odvolání soudního exekutora nepotvrdil; odměnu nijak nemoderoval a povinnému stěžovateli uložil povinnost zaplatit na nákladech exekuce 832 201,70 Kč jako více než trojnásobek částky, kterou stanovil okresní soud. V jeho postupu spatřoval Ústavní soud s odůvodněním popsaným výše v analytické právní větě nálezu porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, a dále dodal:

„Je-li exekuce zastavena pro procesní zavinění povinného poté, co se povinný s oprávněným dohodl na jiném způsobu uspokojení pohledávky, může v ústavní rovině obstát stanovení odměny soudního exekutora, kterou má povinný soudnímu exekutorovi zaplatit, ze základu odpovídajícího nejvyššímu podání, na které byl udělen příklep v dražbě uskutečněné soudním exekutorem, ač takovou částku soudní exekutor reálně nevymohl (a vymoci již ani nemohl). To, že soudní exekutor v důsledku takového zastavení exekuce nevykoná část (určitou fázi) exekuce, kterou by jinak provedl, se musí následně promítnout do úvah soudu o přiměřeném (poměrném) snížení odměny soudního exekutora.“

(Z druhé strany viz usnesení sp. zn. II. ÚS 155/25 ze dne 22. 1. 2025 zpravodajsky rovněž od soudkyně Veroniky Křesťanové.)

Nákladům řízení a odměně soudního exekutora se za poslední pololetí věnují také usnesení II. ÚS 2761/24 (Ronovská), I. ÚS 2716/24 (Jirsa), I. ÚS 2690/24 (Křesťanová), III. ÚS 2259/24 (Dolanská Bányiaová), II. ÚS 3198/24 (Svatoň) a řada dalších.

 

Náhrada nákladů exekučního řízení zastaveného pro splnění podmínek oddlužení

nález sp. zn. II. ÚS 374/24 ze dne 9. 12. 2024 (soudce zpravodaj Jan Svatoň)

§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona

§ 140 odst. 1, § 151 odst. 6, § 171 odst. 1, § 271 o. s. ř.

Není překvapivý ani nový závěr, podle kterého je porušením práva stěžovatele na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, je-li mu v exekučním řízení zastavovaném poté, co jako povinný splní podmínky oddlužení a je insolvenčním soudem osvobozen od placení zbytku pohledávek, uloženo nahradit oprávněným náklady zastavované exekuce.

Osvobození dlužníka ve smyslu § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahuje nejen na pohledávku samotnou, ale i na její příslušenství, včetně nároku na náhradu nákladů nalézacího řízení vedeného za trvání oddlužení.

 

Přesah důvodu zastavení exekuce i do navazujících soudních řízení (bez nutnosti zrušení vadného exekučního titulu)

nález sp. zn. II. ÚS 997/23 ze dne 4. 12. 2024 (soudce zpravodaj David Uhlíř) 

§ 39 občanského zákoníku 1964

§ 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Jedním z posledních rozhodovacích počinů ústavního soudce Davida Uhlíře před vypršením jeho mandátu byl nález, v němž je rozebírána problematika neplatnosti úvěrových smluv uzavřených se spotřebitelem řešená teprve v exekučním řízení. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. označil za hodnotový korektiv, umožňující exekučním soudcům rozhodnout spravedlivě. Ochrana účastníků prostřednictvím tohoto ustanovení má podle Ústavního soudu svůj účel, který nelze pomíjet ani v navazujících řízeních.

Uvedenou poněkud vágní tezi vyslovil Ústavní soud na podkladě (snad již čím dál vzácnější) kauzy, v níž si spotřebitel v rámci revolvingového úvěru půjčil 30 000 Kč, za který měl splatit 107 184 Kč (více než 3,5 násobek půjčené částky, s efektivním úrokem 154,34 % ročně). Před samotným vymáháním uhradil spotřebitel věřitelce 35 728 Kč. V exekuci vedené podle rozhodčího nálezu bylo vymoženo 389 879,79 Kč.

Nález již byl vydán v řízení o žalobě spotřebitele o vydání bezdůvodného obohacení 101 166,99 Kč, v němž mu obecné soudy ochranu neposkytly s odůvodněním, že ač byly úvěrová a rozhodčí smlouva absolutně neplatné [pro což byla exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena], rozhodčí nález (exekuční titul) nadále platí; podle Nejvyššího soudu se měl spotřebitel domáhat jeho zrušení.

Povinný, proti jehož majetku je nespravedlivá exekuce vedena, byl podle Ústavního soudu rozhodnutími obecných soudů sice uchráněn před jejím pokračováním, nikoliv však před již nastalými následky exekuce; právní následky zastavení exekuce interpretovaly obecné soudy nesprávně. Zastavení exekučního řízení musí mít v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny dopady i v navazujících řízeních.

 

Platná rozhodčí doložka a mravná smluvní pokuta – vypořádaná polemika

usnesení sp. zn. II. ÚS 1484/24 ze dne 13. 11. 2024 (soudce zpravodaj David Uhlíř) 

§ 39 občanského zákoníku 1964

§ 52, § 56 zákona č. 216/1994 Sb.

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Z druhé strany se dosluhující ústavní soudce David Uhlíř zpravodajsky podílel i na odmítnutí ústavní stížnosti v kontextu problematiky spotřebitele a rozhodčích doložek.

Nejvyšší soud se podle Ústavního soudu vypořádal se všemi stěžovatelkou položenými otázkami, které znovu opakuje. Přiměřeností smluvní pokuty (vázané nikoli na desetidenní prodlení s úhradou uznaného závazku, ale až na desetidenní prodlení s úhradou jednotlivých splátek) se obecné soudy zabývaly pečlivě a dospěly k závěru souladnému s ustálenou rozhodovací praxí, že za daných konkrétních okolností není rozporná s dobrými mravy. Možnost splácet dluh ve splátkách nadto nebyla vázána na zvýšení celkového dluhu o smluvní pokutu, která nastupuje až ve chvíli prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Věřitel proto není povinen přezkoumávat schopnost dlužníka uznaný dluh splácet, neboť nedochází k jeho navýšení. 

K osobě rozhodce obecné soudy uzavřely, že nebyla zjištěna jeho ekonomická závislost takové intenzity, aby nastala obava z narušení jeho nestrannosti a nezávislosti.

Ústavněprávního přezkumu se nelze účinně domáhat vedením pokračující polemiky s obecnými soudy, s jejichž rozhodnutími stěžovatel(ka) nesouhlasí, a které se již instančně všemi námitkami uvedenými v ústavní stížnosti řádně zabývaly a uspokojivým způsobem je vypořádaly.

Dále ke kontextu spotřebitelských (či „podnikatelských“) úvěrových smluv viz také usnesení I. ÚS 2076/24 (Jirsa).

 

(Ne)existující zástavní právo z (ne)platné kupní smlouvy

usnesení sp. zn. II. ÚS 2736/24 ze dne 27. 11. 2024 (soudce zpravodaj Pavel Šámal) 

§ 196a odst. 3 obchodního zákoníku

§ 39 občanského zákoníku 1964

§ 267, § 337h odst. 3 o. s. ř.

Československá obchodní banka se jako zástavní věřitelka v roce 2008 domáhala soudního prodeje zástavy (nemovitostí ve Špindlerově mlýně). Po paralelních bojích na několika frontách se věcí zabýval Ústavní soud ještě v posledním pololetí, tentokrát ve větvi návrhu na vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce jejich prodejem (předtím viz usnesení sp. zn. I. ÚS 801/21). Jak je z uvedeného patrno, zatím se banka uspokojení své pohledávky z nesplaceného hypotečního úvěru nedočkala.

Podobně k urputné snaze povinné(ho) zvrátit prodej zástavy viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2847/24 ze dne 22. 1. 2025 (soudce zpravodaj Milan Hulmák). 

 

Výkon/exekuce opatrovnických rozhodnutí 

usnesení sp. zn. I. ÚS 3100/24 ze dne 3. 12. 2024 (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) 

usnesení sp. zn. IV. ÚS 3285/24 ze dne 19. 2. 2025 (soudce zpravodaj Milan Hulmák) 

§ 907, § 910 občanského zákoníku 

§ 30, § 502, § 511 z. ř. s.

§ 46, § 132, § 243c odst. 1, § 268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř.

Citlivá je otázka exekuce v opatrovnických řízeních. Dokud jde „pouze“ o dlužné výživné, umějí si soudní vykonavatelé/exekutoři poradit. Takto se povinný otec domáhal zastavení exekuce k vymožení dlužného výživného pro oba nezletilé syny (celkem ve výši přesahující 2 500 000 Kč) s argumentací, že si svou vyživovací povinnost řádně plní, nechce tak však činit „k rukám matky“, neboť nevěří, že výživné nespotřebuje pro vlastní potřeby – neúspěšně (IV. ÚS 3285/24).

Horší jsou případy výkonu/exekuce výroků o styku s dítětem či jeho předávání, neboť podávání takových návrhů je často nástrojem dalšího boje rodičů mezi sebou bez zřetele na potřeby a zájmy dítěte. V každém případě platí, že s ohledem na běh času v životě dítěte musejí dotčené soudy postupovat s maximálním urychlením. Exekuční soud při posuzování takového návrhu přihlíží mimo jiné ke změně poměrů v rodině a je-li paralelně vedeno řízení o možné nové úpravě (zvlášť za situace, kdy není zjištěna nevole povinného rodiče, nýbrž dítěte samotného), návrhu nevyhoví. Podle odvolacího exekučního soudu současně není vykonatelný výrok o předávání dítěte neobsahující konkrétní místo předání (I. ÚS 3100/24). 

 

Ústavní stížnosti soudních exekutorů

usnesení sp. zn. I. ÚS 3077/24 ze dne 4. 12. 2024 (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) 

usnesení sp. zn. IV. ÚS 369/24 ze dne 17. 12. 2024 (soudce zpravodaj Milan Hulmák) 

zákon č. 286/2021 Sb.

zákon č. 214/2022 Sb.

zákon č. 255/2023 Sb.

§ 55 odst. 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13; § 88 exekučního řádu

§ 13, § 14, § 15 exekutorského tarifu

Se svou stížností neuspěli soudní exekutoři Mgr. Kamil Brančík (I. ÚS 3077/24) a JUDr. Lukáš Jícha (IV. ÚS 369/24). Jejich aktivní legitimace plyne z postavení účastníka řízení co do rozhodování o jeho nákladech. Resp. první z uvedených brojil proti tomu, aby s ním již exekuční soud (v běžícím exekučním řízení) zacházel jako s účastníkem řízení, nikoli orgánem veřejné moci, a rozhodoval o nákladech namísto něj; ústavní stížnost však byla opožděná. 

V druhém případě brojil soudní exekutor proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým u bezvýsledné exekuce potvrdil výrok o určení výše nákladů řízení, o jejich náhradě však rozhodl tak, že soudní exekutor na ni nemá právo. Nákladová pravidla obsažená ve třetí a čtvrté větě § 55 odst. 13 exekučního řádu jsou podle něj speciální a komplexní úpravou, která neposkytuje prostor pro aplikaci obecné úpravy (§ 89 exekučního řádu). Zaniká-li podle § 55 odst. 13 exekučního řádu právo soudního exekutora na náklady zastavené exekuce v rozsahu přesahujícím složenou zálohu, byl postup soudního exekutora v posuzované věci contra legem. Ústavní soud stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou (byť s poměrně dlouhým odůvodněním po vyžádání vyjádření účastníků řízení), stejně jako jeho návrh na zrušení § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu, přechodného ustanovení v části druhé čl. IV. bod 11 zákona č. 286/2021 Sb., a části třetí zákona č. 214/2022 Sb. o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů, včetně § 10 upravujícího přechodná ustanovení zákona č. 214/2022 Sb.

 

Exekuce a trestní řízení

usnesení sp. zn. II. ÚS 2355/24 ze dne 20. 11. 2024 (soudce zpravodaj David Uhlíř) 

usnesení sp. zn. I. ÚS 2865/24 ze dne 19. 12. 2024 (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) 

usnesení sp. zn. IV. ÚS 1672/24 ze dne 29. 1. 2025 (soudce zpravodaj Josef Fiala) 

§ 4, § 5 zákona č. 214/2022 Sb.

§ 2 odst. 5, 6, § 33 odst. 2 trestního řádu

§ 222, § 223, § 329, § 331 trestního zákoníku

Přesah exekuce do trestního řízení zaznamenaly případy nevyhovění žádosti o bezplatnou obhajobu v trestním řízení ani přes běžící exekuce a insolvenci (I. ÚS 2865/24), trestné činnosti spočívající ve využití exekučního řízení k vyvedení majetku (IV. ÚS 1672/24) či (ne)aplikace Milostivého léta II při vymáhání pohledávky vzniklé trestnou činností povinného (II. ÚS 2355/24).

 

Odstranění stavby a přístup k okolním pozemkům

usnesení sp. zn. I. ÚS 3167/24 ze dne 28. 11. 2024 (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) 

§ 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona 2006

Je v pravomoci soudního exekutora činit kroky nezbytné k odstranění stavby, zejména zajistit vstup na pozemky, kde stavba stojí, či které s ní sousedí, a to i uložením povinnosti vlastníku takového pozemku umožnit po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu přístup ke stavbě pověřeným osobám a potřebné technice (jinými slovy „strpět odstranění stavby“). Soudní exekutor odůvodnil, proč ukládal povinnosti (umožnit přístup na pozemky) výslovně stěžovateli. Reagoval na jeho přípis, v němž jako vlastník pozemku vyjádřil svou vůli neumožnit odstranění stavby. Povinnost k odstranění stavby je podle stavebního zákona sice ukládána stavebníkovi, stěžovatel však nepovolenou stavbu na svých pozemcích umožnil a byl účastníkem řízení o odstranění této stavby, je proto povinen umožnit a strpět zásah spočívající v odstranění stavby.

 

Kreativní důvody k zastavení exekuce

usnesení sp. zn. III. ÚS 2720/24 ze dne 18. 2. 2025 (soudce zpravodaj Jiří Přibáň)

usnesení sp. zn. I. ÚS 22/25 ze dne 21. 2. 2025 (soudkyně zpravodajka Dita Řepková) 

§ 1908, § 1936 odst. 1 občanského zákoníku 

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Advokátka v postavení povinné se domáhala zastavení exekuce proti jejímu majetku s odůvodněním, že je zde třetí osoba připravená splnit její dluh a oprávněná šikanózně odmítá v rozporu s § 1936 odst. 1 občanského zákoníku plnění přijmout. Okresní soud ovšem zjistil, že třetí osoba skutečně oprávněné nabídku na zaplacení pohledávky učinila a advokátka oprávněné s ní komunikovala vyčíslení výše pohledávky a další okolnosti, za kterých by bylo možné nabídku přijmout a pohledávku postoupit. Následně však třetí osoba požadovala po oprávněné vedle pravomocných rozhodnutí, na základě kterých pohledávka vznikla, i předání originálu dodatku k účastnické smlouvě, který není podkladem (exekučním titulem) pro vymáhání předmětné pohledávky. V každém případě třetí osoba reálně dluh stěžovatelky neuhradila, což netvrdila ani stěžovatelka. 

Další exekuce se stejná advokátka – stejně neúspěšně – pokoušela zbavit tvrzením o zániku pohledávky. Zákonem aprobovaný účetní „zánik“ pohledávky však není způsobilým důvodem, pro který by bylo možné exekuci zastavit ve smyslu § 268 a) až h) o. s. ř.; účetní odpis pohledávky nemá za následek zánik závazku.

 

Autor:  JUDr. Lenka Pekařová, soudkyně Okresního soudu v Kroměříži