Setkání bratrských Komor EKČR a SKE - říjen 2024

Pořadatelem setkání byla česká strana a tématem byly aktuální problémy exekučních profesí v obou zemích a výměna zkušeností s jejich řešením v tom kterém státě. Jednání probíhalo velmi uvolněně formou nestrukturované diskuse v přátelské atmosféře. Řečníci z obou stran se pravidelně střídali a nadhozená témata byla vždy obohacena o reflexi situace v druhé zemi. 

Protože v takto volném pojetí probíraná témata poněkud těkala, rozděluji je zde do oblastí: 1. Problémy na obou březích Moravy; 2. Problémy na Slovensku; 3. Problémy v Čechách a dojmologický exkurs na téma; 4. Slovenská teritorialita.

 

 Problémy české i slovenské 

Lze uvést, že v obou zemích je trnem v patě neefektivita provádění exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů. Stejně jako u nás se i na Slovensku dostala úprava nepostižitelných částek ze mzdy do takové úrovně, že z postiženého příjmu prakticky již není co srazit. Zástupce SKE velmi zaujala česká snaha o prosazení „minimální“ resp. „základní“, tj. rozuměj „vždy zabavitelné“ části příjmů. I oni o něco takového usilují a jejich přítomný náměstek MSp SR potvrdil, že navrhovaná úprava, která by znamenala vždy proveditelnou výchovnou srážku z příjmu, má jeho podporu. Představuje si ovšem srážku „v rozsahu dvou krabiček cigaret“, tj. cca 10 EUR.  

Druhým společně sdíleným problémem v této oblasti je vyhýbání se srážkám tím, že dlužníci si sjednávají více drobných pracovních úvazků, které lze těžko dohledat, a z nichž jim plynou příjmy, které jednotlivě nedosahují zabavitelné výše. Slovenská strana navrhuje změnu legislativy v tom směru, že zaměstnavatel je povinen vyplácet mzdu dlužníkovi v exekuci jen na bankovní účet ve vlastnictví dlužníka, nikoliv hotově. Toto by samozřejmě bylo elegantní, levné a jednoduché legislativní řešení i pro Česko. Nepotřebovali bychom žádný další big-brother registr nařízených srážek ze mzdy, stačilo by zjednodušit nesmyslně komplikovanou úpravu chráněného účtu.  

Souvisejícím problémem v obou zemích je pak ukládání prostředků dlužníky na nepostižitelné účty. Z diskuse vyplynulo, že Češi stále preferují ulití prostředků na účet partnera nebo nezletilého potomka, zatímco na Slovensku je nejpalčivějším „odklon“ prostředků na účty u Revolutu a zahraničních bank sousedních států, což je spojeno i s tím, že v zahraničí pracuje nepoměrně více Slováků než Čechů. Nemožnost přeshraničního postihu, alespoň prostředků na účtech v rámci EU, je obecně velmi chybějícím nástrojem v současné době, kdy již téměř není rozdílu mezi obsluhou účtu v domácí nebo zahraniční bance.

Výše zmíněné jsou jen dílčí aspekty snižující se vymahatelnosti obecně v důsledku zastarání stávajících exekučních nástrojů. Některých již překonaných technickým pokrokem, jiné se dlužníci časem zkrátka naučili efektivně obcházet. Slovenští exekutoři navrhují tomuto čelit rozšířením rejstříku tzv. „donucovacích opatření“ (§ 43a, z.č. 233/1995 Z.z., exekučný poriadok), tj. nelze-li dohledat a zabavit majetek povinného, je třeba omezit jeho práva během exekuce takový způsobem, aby „sám přišel k rozumu“. Jde o ultimátní způsob vynucení splnění povinnosti uložené exekučním titulem. I v české úpravě máme exekuci pozastavením řidičského oprávnění (§ 71a, EŘ) při vymáhání výživného a svého druhu obecným donucovacím opatřením je i omezení nakládat se svým majetkem během exekuce - generální inhibitorium (§ 44a, EŘ).

Aktuální slovenská úprava umožňuje využít jako donucovací opatření uložení pokuty, zadržení řidičského průkazu, použití technického prostředku bránícího užívání věci (např. botička), zadržení osvědčení o evidenci vozidla (OTP), a to v případech vymáhání výživného i jindy, kdy to stanoví zákon. V rámci diskuze k novele zákona se diskutovalo také o rozšíření těchto opatření o zadržení rybářského, loveckého lístku či zbrojního průkazu, případně dalších podobných oprávnění, které svým občanům vydává stát a tzv. „uzemnění vozidla“, tj. odnětí osvědčení o technické způsobilosti vozidla pro provoz (v podstatě jde o dočasnou suspendaci platné „technické z STK“, tj. sepsané vozidlo by už nesmělo na silnici a kdyby je policie zastavila, zakázala by řidiči další jízdu, neboť vozidlo nemá dočasně STK, vyrozuměla by exekutora a on by si pro ně poslal odtahovou službu). Těžko odhadnout, kolik povinných se trápí tím, aby mělo platný rybářský lístek, nicméně například tzv. „uzemnění vozidla“ by byl krok směrem ke skutečné realizaci, aby soupisy vozidel od stolu nebyly jen „papíry pro papíry“ a dařilo se je i zabavovat a dražit. Slovenský návrh by mohl být dobrou inspirací i pro českou úpravu.

Ze společných problémů zaznělo i pár slov ohledně příliš snadného úniku z exekuce do insolvence. Z prezentovaného se jeví, že současná slovenská úprava osobního bankrotu je, co do legislativní úpravy, dosud stále ještě benevolentnější, než nově přijatá úprava česká (na Slovensku se lze oddlužit řádově v měsících formou prodeje veškerého majetku, bez následného splátkového kalendáře). 

Diskutovány byly i de lege ferenda možnosti rozšíření portfolia činnosti soudních exekutorů. V Čechách i na Slovensku panuje obdobný stav. Další činnost soudních exekutorů je popelkou ve srovnání s jinými evropskými zeměmi (Francie, Belgie, Nizozemí, Anglie), kde exekutor tradičně vykonává řadu úkonů pro soud, případně na žádost věřitele. Ať už jde o úřední doručování pro soudy a další úkony v terénu. Bohužel služby exekutora soudy využívají jen sporadicky. A minimálně v Česku na příkladu předání soudních pohledávek k vymáhání celní správě je vidět, že v poslední době vládne trend zcela opačný.  Zazněly i úvahy o dalším možném využití soudních exekutorů při provádění tzv. „předexekučního inkasa“ u nesporných pohledávek pro věřitele nebo na druhé straně působení exekutora jako „oddlužovacího insolvenčního správce“. Žádná změna právní úpravy v daných směrech však v tuto chvíli není na stole ani u nás, ani u východních sousedů. 

Posledním z diskutovaných společných problémů je snižující se ekonomická rentabilita úřadů a nízká atraktivita povolání soudního exekutora a z toho plynoucí malý zájem o vstup do této profese.

V obou zemích počet soudních exekutorů setrvale klesá a uvolněné úřady se; nedaří obsadit. Vzhledem k tomu, že naše země mají principiálně odlišné ekonomické modely fungování úřadů – volná soutěž vs. teritorialita s rovnoměrným nápadem, budou příčiny společně sdíleného nezájmu o obor zřejmě někde jinde než v tomto. Společnými jsou naopak politizace problematiky exekucí, převládající prodlužnický narativ, trvale negativní protiexekuční kampaň neziskovek, neustále se zvyšující komplikovanost a nákladnost exekučního procesu, kterou však nedoprovází adekvátní úprava tarifu.

Zajímavou v tomto směru byla zmínka jednoho ze slovenských kolegů o poměrech v sousedním Maďarsku, které již dlouhá léta funguje v podmínkách přísné teritoriality (každý exekutor svůj obvod) a velmi přísného dozoru nad jejich činností (úřad je exekutorovi udělen jen na omezené období 7mi let a pokud během jeho výkonu má kárné prohřešky nebo si neplní profesní povinnosti včetně dalšího vzdělávání se, pak mu nemusí být úřad svěřen na další období), přesto je tam o výkon této profese velký zájem a uchazeči intenzivně usilují o získání  volných exekutorských úřadů.  

 

Slovenské strasti

Specificky slovenským problémem je přežilá úprava prodeje nemovitostí. Slovenskému soudnímu exekutorovi doposud potvrzuje usnesení o příklepu soud (§ 148, z.č. 233/1995 Z.z., Exekučný poriadok), obdobně potvrzuje i rozvrh, pokud jsou podány námitky. To je ale spíše jen nevýznamná odlišnost úpravy. Významnou komplikací je naopak úprava umožňující prodej nemovitosti zajištěné zástavním právem jen v případě, že s tím souhlasí zástavní věřitel (§ 61q, odst. 2, z.č. 233/1995 Z.z.). Dobře lze rozumět steskům slovenských kolegů na listy vlastnictví zaplevelené spoustou fiktivních a zcela účelových zástavních práv zřizovaných na nemovitostech povinných pro jejich příbuzné. Taková úprava je k dosažení účelu exekuce zcela kontraproduktivní. Analogicky u nás také občas obdobně bojujeme při prodeji nemovitostí se srovnatelnou taktikou v podobě účelově zřízených věcných břemen doživotního bezplatného užívání nemovitosti pro povinné, nebo naopak příbuzné povinného, ale tak snadné to u nás dlužníci přece jen nemají. 

Palčivým problémem je pak neexistence elektronických dražeb. Všechny exekuční dražby probíhají jako „kamenné“ a to s sebou nese všechna negativa, po kterých jsme v Čechách a na Moravě už 15 let ani nevzdechli. Smluvené dorovnávání podání, nátlak a výpalné mezi spoludražiteli, pletichy na schodech i v jednací síni… s nutným výsledkem – nemovitost se prodá často pod cenou a zisk si z jednačky odnášejí realitní mafie, které na chodbě před jednací síní „podojily“ skutečné zájemce. Z české strany byla kolegům nabídnuta odborná pomoc při přípravě dílčí novely, která by zakotvila elektronické dražby i ve slovenských exekucích. Přítomní zástupci MSp SR však zmínili, že preferují komplexnější úpravu, která by upravila provádění dražeb elektronicky napříč pro všechny obory. Tak snad to nejsou „těšínská jablíčka“. 

 

Česká soužení

Z problémů diskutovaných z české strany bylo znát, že největším se momentálně jeví chaotická a často protichůdná úprava zastavení bezvýsledných exekucí (§ 55/7-13 EŘ). Je to dáno tím, že exekutorské úřady i exekuční soudy jsou už rok zahlceny papírovou válkou statisíců Usnesení o zastavení exekuce a dalších doprovodných papírů. 

Bylo zajímavé zjistit, že i tento počin má svoji slovenskou legislativní obdobu a tím je ZOUNEK. Takto familiárně nazývají naši kolegové z.č. 233/2019 Z.z. – zákon o ukončení niektorých exekučných konaní, účinný od 1.1.2020.  Ani tam se to neobešlo bez komplikací, nicméně letmým nahlédnutím do zákona lze zjistit, že zde se český zákonodárce při přijímání obdobné úpravy neinspiroval ani omylem. 

Pokud jsem správně vyrozuměl, vedlejším účelem slovenské úpravy bylo nejen zbavit se dlouhodobě bezvýsledných exekučních řízení, ale v souvislosti s teritorialitou s rovnoměrným nápadem zavedenou u nich v roce 2017 přerozdělit spravedlivěji stávající exekuční portfolio podle nových pravidel tak, aby exekutoři v novém systému měli srovnatelnější startovní čáru.  

Ať už si o slovenském řešení myslíme cokoliv, očividně je důslednější a jednodušší. Velmi stručně shrnuto dle zč. 233/2019 Z.z. se až na výjimky ukončují exekuce starší 5-ti let, kde poslední rok a půl nebylo nic vymoženo. K zastavení dochází ex lege, exekutor jen oprávněného upozorní. Pokud oprávněný má za to, že nejsou splněny podmínky, může podat námitku a pak rozhodne soud.  Jestliže oprávněný chce v exekuci pokračovat, může do 30 dnů od zastavení podat opětovný návrh, v takovém případě mu zůstanou zachovány účinky (pořadí) dle původní exekuce, ale za opětovné nařízení exekuce zaplatí poplatek a soud k věci přidělí nového exekutora už podle teritoriálního systému. Paušální náklady takto zastavené bezvýsledné exekuce činí 35 EUR, tj. cca 870 Kč + DPH; (v r.  2019) a hradí je oprávněný; stát je platí jen u vymáhání výživného. (Pozn.: Výživné představuje absolutní výjimku ZoUNEK, a proto zákon neupravuje, kdo zde platí náklady).

 

Slovenská „teritorialita“

Na závěr došlo v diskusi i na tzv. teritorialitu soudních exekutorů, tedy územní působnost s rovnoměrným nápadem věcí zavedenou na Slovensku novelou z.č. 2/2017 Z.z., která tam tak trochu nečekaně byla přijata počátkem roku 2017. S velkým zájmem jsem toto téma vznesl s nadějí, že se konečně od zdroje dozvím, zda a jak se s touto změnou paradigmatu kolegové popasovali a jak se jim nová pravidla osvědčil, či naopak.  Je nepopiratelné, že provedená změna systému i po necelých osmi letech budí emoce a kontroverze.

 Velmi povrchně shrnuto všichni členové prezidia SKE z řad soudních exekutorů si elektronické přidělování exekucí náhodným výběrem velmi pochvalují, libují si, že nemusí shánět zakázky, ale jen se vždy ráno podívají, jaké případy jim soud přidělil a mohou se plně věnovat vymáhání a právní problematice svého řemesla. Upřímně prohlašují, že se jim výrazně ulevilo vystoupením z dřívějšího vysoce konkurenčního systému, dle jejich slov - korupčního, v němž byli v područí systémových věřitelů (tenhle pojem tam také znají) a museli si buď exekuční případy „nakupovat“ nebo se formou vratky dělit o odměnu s oprávněným. Byť uznávají, že nyní mají případů méně, a tedy i menší úřady a výdělky, je to kompenzováno významným snížením některých nákladů (aktuální průměr je 2,5 zaměstnance na úřad). Oproti tomu členové prezidia SKE z řad MSp se poněkud ošívají, mají-li obhajovat teritoriální systém. Zaznělo od nich, že všechno má svá pro a proti. Podle nich i předchozí úprava měla své nesporné výhody a v konkurenčním prostředí byly velké úřady efektivní a konaly svou práci dobře, mnohdy lépe než úřady malé. Ačkoliv by se mohlo zdát, že mnoho času uplynulo a nový systém se již musel zaběhnout, je zřejmé, že teritorialita je na Slovensku dodnes velké politikum.  

Slovenská verze teritoriality je krajská územní působnost s náhodným přidělováním věci. Pro celé Slovensko slouží jediný exekuční soud, kterým je Okresní soud v Banské Bystrici. V rámci každého kraje působící exekutoři dostávají rovnoměrně přidělované případy k vyřízení. Exekuce jsou rozděleny podle výšky vymáhaného plnění do několika košů podle výše (do 100 EUR, do 500 EUR atd., plus jeden koš pro výživné a jeden koš na nepeněžitá plnění). V rámci roku by každý exekutor měl být pověřen přibližně stejným počtem věcí z každého koše. Vedle toho platí princip stejný povinný – stejný exekutor. Notoričtí dlužníci tedy poněkud kazí portfolio konkrétního úřadu, ale náhodný výběr vede k tomu, že po delším čase mají notorických dlužníků všichni přibližně stejně. Za sepsání a podání elektronického exekučního návrhu hradí oprávněný 16,50 EUR, pokud jde o výživné, jinak 30 EUR, v případě bezvýsledné exekuce platí náhradu nákladů oprávněný (do konce r. 2023 60 EUR, od letoška 100 EUR). Doba, po kterou lze exekuci vést bezvýsledně, je 5 let u FO a 2,5 roku u PO.  

Se zavedením teritoriality došlo ke značnému poklesu nápadu exekučních věcí. V době před zavedením byla na Slovensku celkem 3,6 mil. živých exekucí a roční nápad činil cca 450 000 věcí. Po změně systému poklesl počet exekucí zhruba na třetinu (165 000). Slovenští kolegové se shodují na tom, že pokles byl očekávaný jev, protože zejména velcí pohledávkoví věřitelé se nechtěli smířit s tím, že by měli hradit jakékoliv náklady a raději pohledávky přeprodali nebo svěřili inkasním a vymahačským firmám. Zároveň jeden z největších systémových věřitelů - Sociálna pojisťovňa si své pohledávky vymáhá převážně vlastními silami, ale svůj postoj postupně přehodnocuje a je připravena podávat návrhy do systému. Výjimku z teritoriality má i Justičná pokladnica, která spravuje pohledávky soudů. 

V tabulce shrnuji vývoj nápadu a počtu soudních exekutorů před a po zavedení teritoriality. Z podrobnějších dat vyplývá, že mezi osmi slovenskými kraji jsou však v nápadu velké rozdíly. Například v Bratislavě je roční nápad jen 411 věcí na úřad (hlavní město, nejvíce exekutorů, předpoklad bonitnějších pohledávek) a na opačném konci je Nitrianský kraj s průměrným nápadem 1116 věcí/úřad).  

V posledním řádku tabulky uvádím teoretický přepočet, jaký by byl nápad věcí na jeden úřad, pokud by stejný princip byl zaveden v ČR s přihlédnutím ke dvojnásobnému počtu obyvatel a počtu 151 ex. úřadů. 

 

 

Lze konstatovat, že soudní exekutoři se v obou zemích potýkají s obdobnými problémy. Z historických důvodů vývoj poměrů v Čechách také do značné míry s několikaletým zpožděním sleduje slovenskou trajektorii, avšak přijímaná legislativní řešení mohou být odlišná a tam, kde jsou podobná, se nejeví, že by česká úprava byla poučenější o slovenskou zkušenost. 

Ačkoliv se zavedením přísného územního principu a rovnoměrného přidělování věcí před necelými osmi roky vydali na Slovensku jiným směrem, stále je dost paralel mezi úpravami exekučního práva a nakonec i mezi právními řády obou zemí bývalého Československa. Pokud se tedy tážeme, „kam kráčí exekuce v Česku“, pohled přes řeku Moravu nám může být velmi přínosný. Jak a čím se inspirovat, tak i čeho se vyvarovat. Setkávání a výměnu zkušeností mezi českými a slovenskými exekutory považuji za velmi přínosnou a obohacující a doufám, že se v nich bude i nadále pokračovat.

 

Text: Mgr. Stanislav Molák, místopředseda PaL Komise EK ČR, SE v Havlíčkově Brodě

---

1. Aktuální slovenská úprava umožňuje uložit donucovací opatření pouze ke splnění výživného a některých nepeněžných exekucí. U peněžních exekucí je lze využít především k vynucení podání prohlášení o majetku. K vynucení splnění peněžité povinnosti je (zatím) použít nelze.

        2. Na Slovensku je podmínkou jmenování soudního exekutora absolvování výběrového řízení na funkci exekutora, které vyhlašuje ministr. Od roku 2013, kdy došlo               k přijetí takové právní úpravy, výběrové řízení nebylo vyhlášeno. Neumíme tedy odhadnout, jaký by byl zájem, kdyby výběrové řízení vyhlášeno bylo.

       3. Pokud se tato myšlenka přepočítá k počtu exekutorů v kraji a za delší časové období, vidíme, že významné rozdíly jsou mezi Bratislavou na jedné straně, Nitrou                 na druhé a ostatními kraji.