ROZHOVOR: Osvědčila se místní příslušnost soudních exekutorů na Slovensku?

(budete číst českou verzi rozhovoru)

S účinností od 1. dubna 2017 byla na Slovensku zavedena místní příslušnost soudních exekutorů, která měla zásadním způsobem přispět k narovnání tamějšího exekučního prostředí a k odstranění korupce a klientelismu pramenících ze svobodné volby soudního exekutora věřitelem. Naplnila teritorialita soudních exekutorů na Slovensku svůj účel? Přispěla k větší transparentnosti a důvěryhodnosti systému? Nebo i nadále přetrvávají některé problémy a systém je nutné změnit?

Otevřeli jsme toto téma v dvojrozhovoru s prezidentem Slovenskej komory exekútorov JUDr. Ing. Miroslavem Pallerem a soudním exekutorem JUDr. Borisem Gerberym, kteří zhodnotili své dosavadní praktické zkušenosti získané za 8 let fungování systému náhodného elektronického přidělování exekucí na krajském principu.

Jejich odpovědi mohou přispět ke kultivaci diskuse o problematice teritoriality soudních exekutorů i v České republice a poskytnout praktickou představu o tom, jakých chyb se při případném zavádění systému místní příslušnosti vyvarovat a z čeho si naopak lze vzít příklad.

JUDr. Ing. Miroslav Paller, prezident Slovenské komory exekutorů

Co byl podle vás hlavní smysl a účel zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů? Byl tento účel naplněn? Pokud nebyl, jakým jiným způsobem, který je podle vás vhodnější, by jej bylo možné naplnit?

Hlavním smyslem dlouholetého, a nakonec úspěšného boje Slovenské komory exekutorů za zavedení náhodného elektronického přidělování exekucí na krajovém principu, bylo naplnění čtyř zásadních priorit. Tou první byl boj proti korupci a klientelismu, protože ostrá konkurence mezi soudními exekutory byla jedním z hlavních důvodů, proč si v minulosti někteří exekutoři hledali nepoctivé cesty k udržení svých příjmů. Přistupovali na dohody s věřiteli, někdy až za hranou zákona, a velcí věřitelé měli v takových případech jednoznačnou a neférovou výhodu před malými věřiteli. Druhou prioritou komory byly sociální výhody pro povinné, které se dnes odrážejí především v nižších nákladech exekuce. Řeší ji totiž exekutor v rámci krajské příslušnosti a nenavyšují se tak zbytečně například náklady na jízdné. Třetí prioritou byla lepší a funkčnější justice, a to především díky veřejnoprávnímu charakteru a vyšší nezávislosti soudního exekutora. A konečně čtvrtou prioritou byla kvalitnější práce soudních exekutorů. O tom si asi řekneme víc.

Jak konkrétní pozitivní a negativní dopady měla tato změna na výkon exekucí v praxi? Je efektivnější nebo komplikovanější?

Výkon exekucí v praxi je určitě efektivnější. Vezměme si jen zásadní přínosy náhodného přidělování as ním spojených změn, které zavedla novela Exekučního řádu v roce 2017. Nekumulují se tisíce jednání jednoho oprávněného u jednoho spolupracujícího exekutora, čímž si ztěžuje i možnost některých oprávněných vyvíjet tlak na soudy podáváním hromadných. Poměrné a spravedlivé rozdělení nápadu pro všechny exekutorské úřady vede k materiálnímu, technickému a personálnímu zastabilizování těchto úřadů. Všechny totiž cítí tlak na jejich kvalitu a odbornost poskytovaných služeb. Snižují se i průtahy v řízení zejména v úřadech, které měly v poměru vysoký nápad exekuci k malému počtu zaměstnanců.

Změnila se podle vás důvěra laické veřejnosti v exekuční systém po zavedení místní příslušnosti? Jak?

Jednoznačně se dá říci, že po zavedení náhodného přidělování zmizely z médií reportáže o kauzách některých exekutorů, které byly neoddělitelně spojeny s výběrem exekutora přímo věřitelem. Je to z mého pohledu způsobeno i tím, že náhodným přidělením exekuce se ztratila vazba především mezi velkými věřiteli a jejich „vlastními“ exekutory, kteří byli ve snaze získat exekuci ochotni jít až za hranu zákona, což se pak nejednou i dostalo na veřejnost. Zároveň je však třeba říci, že zejména v posledních letech je veřejnost masivně konfrontována se silnou mediální kampaní ze strany odpůrců náhodného přidělování, a to především inkasních společností. Tyto kampaně vyvolávají dojem, že za všemi problémy vymahatelnosti práva stojí „špatný“ způsob přidělování exekucí. Jsou podpořeny nesmyslnými „průzkumy“ a vysloveně vymyšlenými „statistikami“, podle nichž právě zavedení náhodného přidělování způsobilo nižší vymahatelnost práva. Je to účelový nesmysl, se kterým se Slovenská komora exekutorů snaží aktivně bojovat navzdory nesrovnatelně nižším prostředkům na financování podobných demagogických kampaní.

Zastánci místní příslušnosti tvrdí, že zvyšuje transparentnost a zabraňuje "honu na dlužníka". Potvrzuje aktuální exekuční praxe tuto tezi?

Transparentnost náhodného přidělování exekucí je naprosto nesrovnatelná s původním systémem. Zavedla se stejná pravidla, jaká jsou na Slovensku při náhodném přidělování spisů soudcům a v některých případech i notářům. Výhody jsou prostě nesporné. Snížily se náklady na exekuci, protože poviný je jednak fyzicky blíže exekutorovi, ale zároveň i exekutor podstatně lépe zná poměry dlužníků. S náhodným přidělováním přišlo i posílení pravomocí exekutora a prospěšné uspořádání pravidel, jejichž absenci jste ve vaší otázce označili jako „hon na dlužníka“.

Odpůrci upozorňují, že místní příslušnost vede k nerovnoměrnému zatížení exekutorů v různých regionech a poškození věřitelů. Projevuje se to v praxi? Někteří věřitelé se zdráhali na začátku zahajovat nové exekuce. Jaký je aktuální stav?

Určitě musím odmítnout tezi, že by docházelo k poškozování věřitelů. Je pravdou, že někteří velcí věřitelé původně novému systému nedůvěřovali a zdráhali se podávat nové exekuce. Bylo to častokrát právě v případech, kdy byli zvyklí spolupracovat výlučně se „svým“ exekutorem a neuměli si představit, že jejich potřeby dokáže naplnit kterýkoli exekutor, vybraný náhodným výběrem. Postupně se však k podávání exekucí vrátili a více z nich přehodnotilo svá původní vyjádření k elektronickému přidělování. A musím se zmínit i o jedné zajímavosti. Jeden z velkých věřitelů si vede žebříček „nejúspěšnějších“ exekutorů ve vlastních podáních. Nejsem zástancem takového přístupu, ale ta zajímavost stojí za to – mezi deseti nejúspěšnějšími exekutory tohoto věřitele není ani jeden z těch, s nimiž původně z vlastního rozhodnutí spolupracoval. I to jasně hovoří o tom, že exekutorský stav na Slovensku je dostatečně kvalifikovaný na poskytování svých zákonných služeb a možná se někdy stačí jen zbavit předsudků nebo ignorovat demagogické kampaně vymáhačských společností, kterým jde výhradně o vlastní zisk.

Odpůrci i zastánci se argumentačně přebíjí a navenek se vše jeví dost konfrontačně. Lze v této otázce najít něco, co obě skupiny spojuje? Je možné najít nějaký kompromis, se kterým by všichni byli spokojeni nebo alespoň „stejně nespokojeni“?

Dovolte mi v odpovědi na tuto otázku říci to nejdůležitější. Na náhodné přidělování mohou být ve stavu různé názory, ale postoj Slovenské komory exekutorů jako jediného zákonného reprezentanta exekutorského stavu na Slovensku určuje její nejvyšší orgán, a tím je konference. A právě konference opakovaně celá léta přijímá usnesení, kterými podporuje systém náhodného přidělování a volí do svého čela právě ty, kteří tento systém podporují nejen slovně, ale i skutky. Stává se totiž tak zvláštním paradoxem, že někteří odpůrci náhodného přidělování před volebními konferencemi slovně deklarují svou údajnou podporu tomuto způsobu a velmi se dožadují, aby se o tomto tématu raději ani nemluvilo, protože prý všichni mají stejný názor. Skutečnost je taková, že na Slovensku je mimořádně vlivná skupina s politickým, mediálním i obchodním přesahem, která náhodné přidělování považuje za zásadní překážku ke svým ekonomickým cílům a roky intenzivně pracuje na návratu ke starému systému. Bohužel nejednou se ukázalo, že má své aktivní podporovatele i v řadách exekutorů, ačkoli veřejně se k tomu za žádných okolností nehlásí.

Jak hodnotíte aktuální návrh na „zrušení místní příslušnosti" u Ústavního soudu? Je podle vás opodstatněný? Jak si myslíte, že to řízení skončí?

Pokud jsem v předchozí odpovědi hovořil o politickém přesahu odpůrců náhodného přidělování, měl jsem na mysli i toto podání k Ústavnímu soudu. Přišlo opravdu za bizarních okolností. V minulém volebním období se v Národní radě Slovenské republiky několikrát objevily legislativní návrhy, směřující buď k omezení nebo přímému zrušení náhodného přidělování exekucí. Tyto pokusy byly neúspěšné. A tak se tři dny před parlamentními volbami najednou objevilo u Ústavního soudu podání 31 poslanců, kterým po šesti letech existence připadlo náhodné přidělování jako protiústavní. Jsem právník a mám svůj právní názor, který opírám i o dosavadní judikatury Ústavního soudu, týkající se širokých a nezpochybnitelných pravomocí vlády rozhodovat podle vlastního přesvědčení o mnoha příbuzných otázkách. Ale respektuji Ústavní soud, nebudu nijak přejudikovat jeho rozhodnutí a počkám si na výsledek.

Pokud by Ústavní soud návrhu vyhověl, tak by mohl vzniknout chaos – ať už s ohledem na již běžící řízení, popř. nedostatečné organizační a technické zázemí. Existuje mezi exekutory nějaké jednotné stanovisko, jak by se mělo v tomto případě postupovat?

Jak říkám – nechci žádným způsobem přejudikovat rozhodnutí Ústavního soudu. Registruji vyjádření ministra spravedlnosti, že jeho resort před jakýmikoli zásadními změnami současného systému počká na rozhodnutí Ústavních soudců a bude ho v plné míře respektovat. Ať by tedy bylo toto rozhodnutí jakékoli, v případě potřeby bude legislativně jednat ministerstvo.

Jsou k dispozici nějaká konkrétní statistická data, popř. odborné studie, které analyzují, jaký konkrétní finanční dopad mělo zavedení místní příslušnosti na věřitele, resp. zprostředkovaně pak na dlužníky?

Předpokládám, že tento dosah nelze přesně specifikovat. Věřitelům vždy jde o co nejvyšší vymahatelnost, ale úspěšnost vymáhání ovlivňují mnohé faktory, které působily nebo působí souběžně se systémem náhodného přidělování. Jde například o dlouhotrvající snahu prakticky všech vlád napříč politickým spektrem přicházet s legislativou, která posouvá rovnováhu v neprospěch oprávněného a v prospěch povinného. V posledních letech se na Slovensku zvyšovala nepostižitelná částka exekuce, zvyšuje se životní minimum, sledujeme celoevropský trend poklesu podávání exekucí a do toho ještě Slovensko před pěti lety absolvovalo experiment v podobě zákona o ukončení některých exekučních řízení, který se úplně jinak vypořádal s nevymožitelností. Je to příliš velký mix faktorů na to, aby bylo možné odčlenit výlučně ekonomický dopad zavedení náhodného přidělování.

Jedním z argumentů proti místní příslušnosti bylo, že někteří exekutoři nejsou vybaveni nebo kapacitně připraveni zvládat větší agendu? Potvrdilo se to? Kolik exekutorů následně skončilo, ať už dobrovolně či nuceně, protože nezvládli zvýšený počet exekucí?

Po zavedení náhodného elektronického přidělování se ve všech exekutorských úřadech na Slovensku uskutečnily kontroly. Každý exekutor totiž musel garantovat, že je dostatečně personálně, materiálně, technicky a odborně připraven k tomu, aby zvládl nápor všech exekucí přidělených soudem. Prošli jsme opravdu úřad po úřadu a výsledkem bylo, že pět exekutorů ukončilo svou činnost, protože tyto náročné podmínky neumělo garantovat.

Kolik zaměstnanců celkem zaměstnávali slovenští soudní exekutoři před zavedením místní příslušnosti a kolik nyní? Došlo k celkovému poklesu anebo došlo pouze k přesunům uvnitř systému – tj. exekutoři s velkým nápadem propouštěli, ale exekutoři s malým nápadem naopak nabírali nové?

Zavedením náhodného elektronického přidělování došlo k vnitřní stabilizaci mnoha exekutorských úřadů, protože jim tento systém garantuje určitý stupeň nápadu. Ale opět platí, že není možné extrahovat jedno opatření od celkového mixu změn v exekuční oblasti a hledat jeho konkrétní dopad, v tomto případě na zaměstnanost. Vezměte si, že za posledních osm let výrazně klesl počet samotných soudních exekutorů na Slovensku – zatímco v roce 2017 nás bylo 305, dnes je to jen 240, což je pokles o více než pětinu. A určitě neplatí, že za tímto poklesem je jen elektronické přidělování, ale jak říkám, celková situace v oblasti vymáhání pohledávek.

Existují podle vás rozdíly v kvalitě výkonu činnosti mezi exekutory v jednotlivých regionech? V čem konkrétně tkví tyto rozdíly?

Osobně opravdu rozdíly nevidím a vždy při této příležitosti zdůrazňuji, že každý exekutor jedná podle téhož zákona a téže vyhlášky. Pokud existuje nějaký objektivní rozdíl v regionální struktuře Slovenska vzhledem k exekucím, tak pouze ten, že v hlavním městě je dvoj- až trojnásobný počet exekutorských úřadů než v jiných krajích. Rozumím proto některým výhradám bratislavských kolegů, že mají nižší nápad než v některýchkrajích, ale bohužel nevidím žádný jednoduchý způsob, jak to změnit tak, aby se neporušila podstata celého systému přidělování.

Odpůrci i zastánci místní příslušnosti argumentují, že došlo ke změně v úspěšnosti vymáhání. Odpůrci tvrdí, že došlo k poklesu. Zastánci naopak, že se zvýšila. Jak to tedy je? Jak se v tom má veřejnost orientovat?

Již jsem zmínil, že různé „statistiky“ odpůrců náhodného přidělování jsou čistým a účelovým výmyslem. Ale souhlasím s vámi – veřejnost se v tom může vyznat jen velmi těžko. Je zřejmé, že chybí nezávislá a spolehlivá analytická data od renomovaných institucí, které by nebylo možné zpochybnit. Ale je to i daň za dobu, ve které žijeme a ve které se vědecká fakta a exaktní data dostávají do konfliktu s „právem na vlastní názor“ – a já dodávám, že i na vlastní fakt.

Jaký dopad má podle vás místní příslušnost na rychlost vymáhání pohledávek? Prodlužuje se nebo zkracuje průměrná doba trvání exekučního řízení?

Tady se naopak dá jednoznačně říci, že náhodné přidělování se pozitivně podepsalo na rychlosti exekučního řízení. Index od nápadu po první vymoženou platbu se snížil na 103 dní. Je to i logické, protože například případy od jednoho velkého věřitele s celoslovenskou působností se nehromadí na jednom, dvou či třech exekutorských úřadech, ale rovnoměrně se rozdělují mezi všech 240. Rychlost exekučního řízení je tedy jednoznačně vyšší.

V ČR je nyní aktuální téma vícečetných exekucí. Jaká je situace na Slovensku? Zvyšuje se počet dlužníků, kteří mají více exekucí nebo těch dlužníků včas „utečou“ do insolvenčního řízení?

Statistiky tohoto typu byly výrazně ovlivněny již zmíněným zákonem o ukončení některých exekučních řízení, který udělal tlustou čáru za mnoha nevymahatelnými exekucemi. Vícenásobné exekuce jsou již delší dobu realitou a přestože máme náhodné přidělování, exekuce stejného dlužníka končí u téhož exekutora. Je pravdou, že v osobním bankrotu končí stále více povinných – podle posledních statistických údajů se například v březnu letošního roku výrazně zvýšil počet osobních bankrotů a v porovnání se stejným obdobím loňského roku jde o nárůst o 31 procent.

V ČR je v plném proudu zastavování bezvýsledných exekucí. Jaká je situace na Slovensku? Jak se řeší bezvýsledné exekuce?

Řešily se jednorázově již zmíněným zákonem, protože jimi byly zahlceny soudy. Dnes platí, že exekuce na majetek právnické osoby se zastaví, pokud se do 30 měsíců od zahájení exekuce nebo od posledního exekuce majetku nepodařilo zjistit majetek nebo příjmy, které by mohly být postiženy exekucí a které by stačily alespoň k úhradě nákladů exekutora. U fyzických osob je toto období pětileté.

Jaký je stav elektronizace, digitalizace exekučního řízení na Slovensku? Je dostačující? Plánují se v této oblasti nějaké změny?

Právě novela Exekučního řádu z roku 2017, kterou se zavedlo náhodné přidělování exekucí, stanovila i povinnost elektronické komunikace soudních exekutorů. Postupně se digitalizují téměř všechny procesy – za ostatní desetiletí tedy výrazně klesl počet klasických poštovních zásilek, i když se v některých případech stále vyskytují.

Když pomineme místní příslušnost, plánují se nějaké zásadní legislativní změny v oblasti exekucí? Mělo by k nějakým změnám dojít? K jakým? Co nejvíc trápí všechny soudní exekutory na Slovensku?

Vláda si do svého plánu legislativních úkolů na letošní rok stanovila i otevření Exekučního řádu. Pevně věřím, že nepůjde o žádné změny ve způsobu přidělování exekucí, dokud Ústavní soud nerozhodne o zmíněném podání. Slovenská komora exekutorů dlouhodobě zdůrazňuje potřebu několika legislativních změn, například zavedení elektronických dražeb a já jsem opravdu rád, že loni se tento proces konečně spustil, protože Slovensko je spolu s Běloruskem poslední evropskou zemí, která tento systém ještě nemá. Potřebujeme zároveň dořešit praktické otázky, jako je například zánik úřadu. Obecně bychom však přivítali takové změny – a to souvisí s druhou částí vaší otázky – které přinesou soudním exekutorům novou práci a nové možnosti uplatnění se, protože klesající trend vymáhání pohledávek naznačuje, že se svou původní činností si ekonomicky v budoucnosti prostě nevystačíme.

JUDr. Boris Gerbery, soudní exekutor, Slovenská republika

V posledních letech, před zavedením účinnosti novely exekučního řádu čj. 2/2017 Z.z., pregnantne narostl počet exekucí, ve kterých se nedařilo vymoci žádné finanční prostředky. Soudy tato agenda neúměrně zatížila a neustále přibývající nové exekuce se koncentrovaly převážně v rukou malé skupiny exekutorů. Převládaly subjektivní osobní vazby exekutorů a oprávněných, hlavně velkých, institucionálních věřitelů lokalizovaných na území hlavního města. Začali prosakovat zprávy o korupčních tendencích. Exekutoři nepodávali podněty k zastavení neúspěšných exekucí, a pokud i došlo ke sporadickému zastavení, nebyly uplatněny exekuční náklady. Toto bylo kompenzováno ze strany oprávněných podáváním nových návrhů, přičemž celý tento proces se začal podobat pyramidové hře. Snahou zákonodárce tedy bylo snížit resp. zastavit exekuce, ve kterých se nepodařilo vymoci žádné finanční prostředky, ulehčit soudy, přerušit korupční vazby a v neposlední řadě pomoci povinným vymanit se z bludného kruhu nezastavených exekucí. S odstupem let mohu říci, že podle mého názoru byl záměr zákonodárce naplněn.

Jak konkrétní pozitivní a negativní dopady měla tato změna na výkon exekucí v praxi? Je efektivnější nebo komplikovanější?

Rozhodovací činnost soudu se urychlila tím, že se jediným kauzálně příslušným exekučním soudem stal Okresní soud v Banské Bystrici, na který bylo přeneseno celé posuzování návrhu na provedení exekuce ze strany účastníků až do vydání pověření. Celý průběh exekučního řízení přešel do kompetence tohoto soudu. Návrhy na zahájení exekuce si účastníci podávají pomocí elektronického formuláře prostřednictvím právního zástupce nebo exekutora sami. Exekuce je tedy pokračováním soudního řízení a soudní exekutor je elektronicky přidělen na základě náhodného výběru prostřednictvím Okresního soudu Banská Bystrica s následným rozdělováním exekuci jednotlivým exekutorům na základě principu teritoriality.

Nezávislost exekutora se zvýšila hlavně tím, že zákon pevně stanovuje lhůty pro zastavení neúspěšné exekuce. Jestliže při exekuci vedené na majetek právnické osoby se do 30 měsíců od zahájení exekuce nebo od posledního exekuce majetku nepodaří zjistit majetek nebo příjmy, které by mohly být postiženy exekucí a které by stačily alespoň k úhradě nákladů exekutora, exekutor exekuci za. Podobně, pokud při vedení exekuce na majetek fyzické osoby se do pěti let od zahájení exekuce nebo od posledního exekuce majetku nepodaří zjistit majetek nebo příjmy, které by mohly být postiženy exekucí a které by stačily alespoň k úhradě nákladů exekutora, exekutor exekuci.

Změnila se podle vás důvěra laické veřejnosti v exekuční systém po zavedení místní příslušnosti? Jak?

Myslím si, že ne. Exekuční řízení je součástí justice a důvěra veřejnosti v justici je na zcela spodních příčkách důvěryhodnosti.

Zastánci místní příslušnosti tvrdí, že zvyšuje transparentnost a zabraňuje "honu na dlužníka". Potvrzuje aktuální exekuční praxe tuto tezi?

Domnívám se, že transparentnost se určitě zvýšila, protože je-li proti povinnému vedena exekuce, v níž již soud udělil exekutorovi pověření k provedení exekuce, každá další věc proti témuž povinnému se přidělí témuž exekutorovi, který již vykonával dříve zahájenou exekuci proti tomuto povinnému; náhodný výběr exekutora se v takovém případě nepoužije. Platí tedy, že jeden povinný by měl mít všechny exekuce koncentrované u jednoho exekutora.

Vůči elektronickému přidělování exekucí prostřednictvím náhodného výběru nemám námitky. Domnívám se, že pokud je exekuce pokračováním u soudu, kde je také výběr soudců, resp. senátů přidělovaný náhodným výběrem, tak i exekutor by měl být selektován tímto systémem. Pokud jde o princip teritoriality na aktuálním krajovém principu, tento je podle mého názoru značně disproporční. V jednotlivých krajích není stejný počet exekutorů a také nápad na jednotlivé kraje je markantně rozdílný. Domnívám se, že při aplikování zásady teritoriality by bylo vhodné zvážit návrat z krajového principu na území celé České republiky a to zejména při exekucích na peněžní plnění. Toto řešení by přineslo rovnoměrné rozdělení exekucí mezi jednotlivé soudní exekutory. Počáteční neochota podávat nové návrhy na exekuce byla způsobena zpočátku zejména komplikacemi při podávání návrhu prostřednictvím portálu ministerstva spravedlnosti SR (e-žaloby). Vyplnění formuláře návrhu na provedení exekuce a konverze exekučního titulu a příloh byly těžkopádné a poměrně složité. V současnosti je technické řešení zjednodušeno a zautomatizováno, což vede k usnadnění podávání návrhů na provádění exekucí.

Pokud máte na mysli odpůrce nebo zastánce náhodného přidělování, tak odpůrce neznám. To, že někdo poukazuje na určité nedostatky nebo chyby současného náhodného přidělování ještě neznamená, že je odpůrcem tohoto přidělování. Jak jsem již uvedl, i já mám určité výhrady k fungování tohoto systému, avšak aniž bych chtěl systém náhodného přidělování zpochybňovat.

Jak hodnotíte aktuální návrh na „zrušení místní příslušnosti“ u Ústavního soudu? Je podle vás opodstatněný? Jak si myslíte, že to řízení skončí?

V roce 2023 podala skupina poslanců NRSR podání k Ústavnímu soudu o posouzení souladu § 55 Exekučního řádu s Ústavou SR.Ústavní soud SR toto podání přijal k dalšímu řízení. Nezbývá nám nic jiného, než počkat na rozhodnutí Ústavního soudu.

Jakkoli v tomto případě Ústavní soud rozhodne, další postup bude mít v rukou zákonodárce, který bude muset dát aktuální znění zákona do souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ve lhůtě do šesti měsíců od jeho prohlášení.

Statistika, studie, ani analýza dotýkající se finančního dopadu po zavedení místní příslušnosti či na věřitele nebo dlužníky mi není známa, avšak v důsledku automatizace podávání návrhů na jediný příslušný Okresní soud Banská Bystrica zajisté koncentrováním exekucí u jednoho exekutora klesly i náklady věřitelů. U všech exekucí byla zákonodárcem stanovena výše hotových výdajů pro exekutora stanovena paušální částkou, která nemůže být překročena.

Ne, tohle se vůbec nepotvrdilo. Myslím si, že všichni splnili personální, materiální i technické podmínky pro řádný výkon činnosti exekutora.

Nemyslím si, že princip teritoriality a místní příslušnosti měl vliv na zvýšení nebo snížení počtu zaměstnanců, optimalizace počtu zaměstnanců spíše souvisí s využíváním informačních systémů a nástupem AI. Případný zvýšený nápad bylo možné kompenzovat elektronizací.

Existují podle vás rozdíly v kvalitě výkonu činnosti mezi exekutory v jednotlivých regionech? V čem konkrétně tkví tyto rozdíly?

Samozřejmě, že existují. Exekutor je také jen člověk, a tedy na základě různých subjektivních faktorů existují rozdíly ve výkonu jednotlivých exekutorů, ty však nemusí být způsobeny regiony.

Objektivně se na výkonu podílí region, ve kterém exekutor působí. Na Slovensku jsou obrovské regionální rozdíly mezi Bratislavou (a západním Slovenskem) a východem Slovenska. Jiná je vymahatelnost v krajích s 2-3% mírou nezaměstnanosti a jiná s 6,5-7,5% mírou, na to je navázána příjmová nerovnost obyvatelstva a podíl marginalizovaných skupin obyvatelstva. Vymahatelnost je na západě Slovenska 33,40%. Vymahatelnost je na východě Slovenska 25,17%.

Úspěšnost vymáhání je v průměru 30,80 %, což myslím odpovídá evropským standardům. Na úspěšnost vymahatelnosti nemá vliv teritorialita, ale jiné objektivní faktory. zvýšení nepostižitelné části; exekutor musí ponechat na účtu povinného 165,- EUR, při exekucích srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů je základní nepostižitelná částka 140% životního minima, momentálně 383,58 EUR, a to při zachovávání třetinového systému. Při prodeji nemovitostí, jde-li o provedení exekuce na vymožení peněžité pohledávky, která bez příslušenství ke dni doručení návrhu na provedení exekuce nepřevyšuje 2 000,- EUR, nelze exekuci provést prodejem nemovitosti, kde má povinný hlášený trvalý pobyt nebo přechodný pobyt.

Jaký dopad má podle vás místní příslušnost na rychlost vymáhání pohledávek?

Místní příslušnost nemá vliv na délku exekučního řízení. 30 měsíců od zahájení exekuce nebo od posledního exekuce majetku nepodaří zjistit majetek nebo příjmy, které by mohly být postiženy exekucí a které by stačily alespoň k úhradě nákladů exekutora, exekutor exekuci zastaví od posledně jdoucích let. zexekvování majetku nepodaří zjistit majetek nebo příjmy, které by mohly být postiženy exekucí a které by stačily alespoň k úhradě nákladů exekutora, exekutor exekuci zastaví.

V ČR je nyní aktuální téma vícečetných exekucí. Jaká je situace na Slovensku?

Pokud můžu mluvit za sebe, tak více než 2/3 povinných mají dvě a více, které proti nim vedu Ano, zaznamenáváme zvýšený počet vyhlašovaných drobných oddlužovacích konkurzů.

Na Slovensku je velmi vstřícná úprava oddlužení v insolvenčním řízení. Jak to hodnotíte?

Každá fyzická osoba, proti které se vede exekuční řízení, může požádat o oddlužení. Právní úprava na Slovensku je vůči takovým dlužníkům velmi benevolentní. Ten, kdo se z jakýchkoli důvodů snaží vyhýbat plnění svých platebních povinností, má-li přitom pevné nervy a čas, se úspěšně dokáže vyhnout plnění svých dluhů a je v souladu se zákonem oddlužen. Přibližně 1% oddlužených osob zase spadá do exekuce.

V ČR je v plném proudu zastavování bezvýsledných exekucí.

Největší část bezvýsledných exekucí byla zastavena zákonem č. 233/2019 Z.z. 2020 klesl z 2,99 milionu na 1,38 milionu.

Jaký je stav elektronizace, digitalizace exekučního řízení na Slovensku?

Největší část bezvýsledných exekucí byla zastavena zákonem č.j. 233/2019 Sb. o ukončení některých exekučních řízení, kterým se určují pravidla pro ukončení exekucí zahájených před 1. 4. 2017, tzv.staré exekuce. Statistiky říkají, že počet starých exekucí mezi lednem a říjnem 2020 klesl z 2,99 milionu. na 1,38 milionu. Bezvýsledné exekuce, které napadly po 1. 4. 2017, se zastavují v zákonem určených lhůtách (§ 61n Exekučního řádu od 1. 4. 2017 - 5 let FO, 2,5 roku PO).

Když pomineme místní příslušnost, plánují se nějaké zásadní legislativní změny v oblasti exekucí?

Podle legislativního plánu úkolů je na druhé pololetí letošního roku plánovaná novelizace exekučního řádu, a pokud mi je známo, měly by se upravit právě možnosti provádění elektronických dražeb, precizování ukončení činnosti exekutora, zánik exekutorského úřadu a to iv souvislosti se zavedením věkového cenzusu, sjednocení lhůt.

Ptal se: Mgr. Ing. Antonín Toman