JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D.: Nové cesty spolupráce mezi exekutory a státním zastupitelstvím

Úvodem Vám srdečně blahopřejeme ke jmenování Nejvyšší státní zástupkyní. Vzhledem k Vaší nové funkci bychom se nejprve mohli zaměřit na fungování státního zastupitelství. Funkční období nejvyššího státního zástupce činí 7 let, kam byste za tu dobu chtěla posunout státní zastupitelství? Jaké jsou Vaše hlavní priority po nástupu do funkce?

S jistou mírou zjednodušení by se dalo říci, že bych ráda převedla státní zastupitelství do digitálního věku. Přesto, že většina soukromé sféry se v něm pohybuje již několik let, v prostředí justice tomu tak zdaleka není. To souvisí nejen s mou budoucí snahou o dotažení zavedení nových informačních systémů, ale rovněž s prací na elektronickém trestním spisu. Stejně tak si zaslouží pozornost kyberkriminalita ve všech jejích projevech. K dalším prioritám patří znovuotevření debaty o třech stupních státního zastupitelství oproti současnému stavu a systémové vzdělávání státních zástupců. V neposlední řadě bych ráda vystavěla profesionální analytiku, která by poskytovala státu potřebné informace tolik důležité pro tvorbu trestní politiky. 

 

Všeobecně je známo, že podporujete myšlenku třístupňového státního zastupitelství. V čem spatřujete hlavní výhody redukce soustavy státních zastupitelství a který ze stávajících čtyř stupňů by bylo dle Vašeho názoru nejvhodnější vypustit? Měla by tato změna korespondovat s redukcí soudní soustavy?

Redukce soustavy státního zastupitelství není myšlenka nová a je třeba připomenout, že v roce 2012 byla předloha, která tento model zaváděla, již v druhém čtení legislativního procesu. Tehdejší předloha vypouštěla stupeň vrchní, ale nemusí to být jediné řešení. Debata moci soudní v minulosti probíhala i směrem ke stupni okresnímu. Nejprve budu chtít vést debatu. Co je ale jasné, že redukce soustavy státního zastupitelství není nutně závislá na redukci soustavy soudní. Výhod, které svědčí změně, spatřuji několik, ale ty zásadní spočívají v odbourání procesů, které se v dvoustupňovém trestním řízení logicky mezi dvěma nejvyššími stupni dublují, a posílení individuální odpovědnosti státního zástupce za výsledek trestní věci.  

 

Jaký máte názor na nový dvoustupňový systém kárného řízení? Jaké jsou jeho největší výhody a nevýhody oproti bývalému kárnému řízení? Je v soustavě dostatek státních zástupců, kteří chtějí být „soudci svých kolegů“?

Přednosti předchozího systému kárného řízení, kdy v první a jediné instanci rozhodovaly kárné senáty v rámci Nejvyššího správního soudu, jsou nasnadě. Kárné řízení bylo vedeno před jediným, a to rovnou vrcholným soudním orgánem, který kárný návrh projednal a také o něm zpravidla v přijatelném čase definitivně rozhodl. Vedení relativně jednoduchého řízení před nejvyšší soudní instancí si získalo respekt a důvěru v efektivitu. 

Nový dvoustupňový systém kárného řízení sice přináší kárně obviněným řadu dalších procesních záruk, což ovšem může na druhou stranu vést k procesním komplikacím, včetně možného výskytu případů tzv. soudního ping-pongu. Na hodnocení nového systému je nyní příliš brzy. Bude záviset až na konkrétních výsledcích rozhodovací činnosti nových kárných senátů, jimž přeji plný úspěch.

Státní zástupci k novému systému kárného řízení přistupují zodpovědně a nezaznamenala jsem, že by se snad zdráhali být přísedícími kárných senátů. Pro státní zástupce a věřím, že i pro další právnické profese, je tato možnost věcí profesionality, státní zástupci své působení v kárných senátech vnímají především v širším kontextu, tedy jako účast na spravedlivém a zároveň efektivním mechanismu náprav možných pochybení v justičním systému, nikoli optikou osobních či kolegiálních vztahů.    

 

Co si myslíte o možnosti státního zástupce (stejně jako členů ostatních právnických profesí) zbavit se kárné odpovědnosti odstoupením z funkce? Mělo by se hledat řešení, jak donutit i bývalé státní zástupce čelit kárné žalobě nebo je pouhé odstranění takových osob ze systému dostačujícím řešením?

Nepokládám za přiléhavé nahlížet na kárné řízení pouze jako na mechanismus sloužící k omezeným represivním účelům. Nemůžeme odhlížet od toho, že kárné řízení plní i určitou celospolečenskou roli, umožňuje veřejnosti podílet se na kontrole činnosti státních zástupců a dalších právnických profesí a přispívat tím k transparenci justice i obecně k důvěře veřejnosti. Pokud je sankcí nejpřísnější ztráta funkce, potom rezignaci kárně obviněného vnímám pragmaticky rovněž jako naplnění účelu. Zamyslet bychom se měli nad situací, kdy je považováno kárné odsouzení za první krok k možnosti požadovat od dotčeného státního zástupce regresní úhradu za škodu při výkonu veřejné moci. V tomto případě by rezignace neměla být překážkou pro uplatnění regresního postupu. 

 

V odborných kruzích se často skloňuje nezávislost a nestrannost státních zástupců? Může vůbec státní zástupce dosáhnout naprosté nezávislosti a nestrannosti, pokud zastupuje stát a veřejnou žalobu při potírání trestné činnosti?

Pojetí, že státní zastupitelství zastupuje pouze úzké zájmy státu, pokládám za zastaralé a překonané legislativním i judikatorním vývojem. Vždyť i podle současného zákonného vymezení spočívá obecná role státního zastupitelství v zastupování státu při ochraně veřejného zájmu, který je trvalejší a nemusí vždy splývat se „zájmem státu“, často determinovaným aktuální politickou situací. Je tomu tedy právě naopak, zajištění co nejvyšší potřebné nestrannosti, kterou lze dosáhnout jen při nezbytné míře nezávislosti, je nutnou podmínkou k tomu, aby státní zastupitelství vůbec mohlo dostát své ústavní úloze a řádně plnit své úkoly při ochraně veřejného zájmu.

 

V květnu proběhne druhý obnovený Sjezd českých právníků, jehož nosným tématem je elektronizace a digitalizace. Budete po dobu svého funkčního období usilovat o to, aby státní zastupitelství zdigitalizovalo své procesy a vedlo elektronické spisy? Do jaké míry bude muset přechod na elektronické spisy u státního zastupitelství korespondovat s elektronizací procesů u Policie ČR?

Jak už jsem uvedla, sebevědomý vstup státního zastupitelství do digitálního světa bude velkým úkolem a výzvou nejbližších let. Bylo by ale málo ambiciózní vytyčit si za cíl pouhé „přizpůsobování se“, budu usilovat o to, aby státní zastupitelství bylo proaktivní a využilo všech možností nejen při elektronizaci a digitalizaci, ale třeba i v oblasti umělé inteligence. Zde samozřejmě narážíme na nejrůznější faktické i právní limity a omezení. Úspěch těchto procesů tak bude primárně závislý na tom, jaký význam elektronizaci přisoudí zákonodárce a příslušné státní orgány, neboť státní zastupitelství zde nedisponuje plnou mírou samostatnosti. V tomto směru je symbolické, že právní řád je stále založen na jasné prioritizaci klasických „papírových“ spisů, což platí i pro trestní řízení. Při přechodu státního zastupitelství na elektronické spisy a spisovou službu bude nezbytné zajistit koordinaci s informačními systémy jiných orgánů činných v trestním řízení, především policie.

 

Jak hodnotíte současnou úroveň spolupráce mezi jednotlivými právnickými profesemi? Spatřujete někde prostor ke zlepšení?

Jednoduše mohu říci – profesionální. Tedy věcná, korektní se vzájemným porozuměním a respektem k rolím. Mohla bych nyní pronést klišé, že je vždy co zlepšovat, ale vyslovím přání. Přeji si, abychom si v aktuálním světě vymezování si pozic silou udrželi my právníci současný formát a kvalitu spolupráce i pro mnoho dalších let.  

 

Jakou roli by mohlo hrát státní zastupitelství v oblasti exekucí? Jakou roli mohou hrát soudní exekutoři v oblasti veřejné žaloby? Kde vidíte styčné plochy, popř. možné synergie? V minulosti se např. hojně diskutovala správa zajištěného majetku v trestním řízení, ale i zjišťování majetku pro následné zajištění. Zůstalo nicméně u diskusí. Soudní exekutoři mohou sice formálně na základě pověření státního zástupce zjišťovat majetek podléhající podle rozhodnutí vydaného v trestním řízení zajištění a provádět správu takového majetku. Této možnosti ale státní zástupci téměř nevyužívají.

Když srovnáme rozsah působnosti státního zastupitelství a soudních exekutorů, dospějeme k závěru, že nalezení nějakého významnějšího průniku, ve kterém by mohlo docházet k užší spolupráci, není zcela snadné. Praktický problém spatřuji i v postavení soudních exekutorů, kteří jsou etablováni jako soukromé, vzájemně si konkurující podnikatelské subjekty, a to s celorepublikovou působností. Samostatnou kapitolu představují případné výhrady soudních exekutorů stran jejich nevyužívání při správě zajištěného majetku v rámci trestního řízení. Tady je nutné přiznat, že k relevantnímu vyhodnocení schází hlubší analýza struktury zajištěného majetku i důvodů zajištění. Když se podíváme na Zprávu o činnosti státního zastupitelství za rok 2023, tak z ní vyplývá, že v tomto roce zajistila policie majetek v hodnotě 8,8 mld. Kč. Ovšem z hlediska vykazované struktury se jedná většinově o věci důležité pro trestní řízení, tedy věci doličné, u nichž zpravidla faktickou správu nelze z policejního orgánu na další subjekt přenést. Druhou největší skupinu potom představují  peněžní prostředky zajištěné na bankovních účtech spravovaných bankovními institucemi. Závěr nyní nemohu učinit, ale je to pro mě dobrý námět tuto problematiku hlubší analýze podrobit. 

 

Část týkající se správy zajištěného majetku se vyřešila legislativně posílením kompetencí Ministerstva vnitra, resp. Centra zajištěných aktiv. Jak se tato změna v praxi osvědčila?

K vytvoření Centra zajištěných aktiv na úrovni Ministerstva vnitra a Vámi zmiňovanému přesunu kompetencí došlo v důsledku novelizace účinné od 1. 7. 2024. Osobně se proto domnívám, že hodnocení toho, zda uvedená legislativní změna byla nakonec přínosem či nikoliv, by bylo předčasné. Mohu pouze doplnit, že Vrchní státní zastupitelství v Praze v rámci tehdejšího připomínkového řízení k návrhu zákona upozorňovalo na možná úskalí sledovaného legislativního záměru. První riziko představovalo omezené množství kontaktních pracovišť, kdy tři pracoviště se nacházela na území hlavního města Prahy a další pracoviště se nacházela v Kutné Hoře a ve Frýdku-Místku, což by logicky mohlo omezovat množinu potenciálních kupujících. Druhým rizikem byla určitá obava z dostatečnosti personálních kapacit Ministerstva vnitra, tedy z toho, aby po centrálním přesunu kompetence ke správě zajištěného majetku v nadměrné míře nedocházelo k odmítání pověření ke správě zajištěného majetku právě z tohoto důvodu. Nicméně za dobu účinnosti legislativních změn nebyly žádné problémy v tomto směru signalizovány.

 

Spolupracujete při výkonu své profese se soudními exekutory i jiným způsobem? Jak?

Jak jsem již zmínila, současné vymezení působnosti státního zastupitelství a soudních exekutorů výrazně omezuje možnosti profesní spolupráce v mimotrestní oblasti. Na úrovni trestního řízení lze samozřejmě kvitovat spolupráci soudních exekutorů, pokud jde o objasňování majetkových nebo úpadkových trestných činů dlužníků, především pak v rovině prokazování jejich zavinění. Pominout samozřejmě nelze ani oblast trestněprávní ochrany samotného řádného průběhu exekučního řízení, včetně ochrany samotných exekutorských vykonavatelů. Osobně se nedomnívám, že by v této oblasti panovaly systémové nedostatky, byť je třeba upozornit, že v praxi jsou stále zaznamenávány případy se vzájemným nepochopením rozsahu povinnosti mlčenlivosti soudních exekutorů, přestože tato problematika je řešena již přes dvacet let.

 

Státní zastupitelství i soudní exekutoři se mají starat o vymahatelnost práva. Každá z těchto složek trochu jiným způsobem, nicméně cíle a vůdčí ideje jsou stejné. Jak hodnotíte míru vymahatelnosti práva v České republice z pohledu Vaší profese?

Odpovědět na dotaz, co vše z činnosti státního zastupitelství lze zařadit pod vymáhání práva, je složité. Státní zastupitelství je orgánem určeným k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu především v trestním řízení. Pak lze za vymahatelnost trestního práva s jistou nadsázkou označit řádné splnění povinnosti státu potrestat trestné činy. Státní zastupitelství ovšem plní řadu úkolů při ochraně veřejného zájmu i v netrestní oblasti. Existuje tedy v zásadě nepřeberné množství kritérií, jak z hlediska státního zastupitelství hodnotit vymahatelnost práva. Jedním z kritérií by mohl být standardně nízký počet zprošťujících rozhodnutí (pod 4 %), ale považuji za nejvýstižnější shrnout, že Česká republika je stále jednou z nejbezpečnějších zemí na světě.

 

Soudní exekutoři při své praxi často narážejí na to, že dlužníci se před zahájením exekuce, ale i v jejím průběhu, dopouštějí jednání, které by bylo možné kvalifikovat jako trestné činy – typicky poškození věřitele, zvýhodnění věřitele, způsobení úpadku nebo maření výkonu úředního rozhodnutí. Tyto činy nicméně většinou nejsou stíhány. Spatřujete Vy v této oblasti nějaký deficit v praxi orgánů činných v trestním řízení? Nebo jde o věc, kterou by bylo nutné řešit legislativní změnou?

Podle statistických dat došlo například v letech 2022 až 2024 k trestnímu stíhání 346 fyzických osob pro trestný čin poškození věřitele, což odpovídá úrovním trestných činů pojistného podvodu (310 fyzických osob) nebo zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (371 fyzických osob) za shodné období. Statisticky by určitý deficit bylo možné sledovat u trestného činu způsobení úpadku, kde bylo v letech 2022 až 2024 stíháno celkem 11 osob. Pokud se jedná o druhou část otázky, pak je třeba se legitimně dotazovat, jakou politickou linii vůbec stát v této oblasti zastává, zejména pokud se jedná o skupinu osob, které nejsou schopny dlouhodobě svou dluhovou situaci řešit. Pokud totiž stát na jedné straně legitimizuje postavení úpadkových dlužníků například tím, že soustavně zmírňuje podmínky přístupu k oddlužení nebo opakovaně poskytuje dlužníkům úlevy od dluhového příslušenství v rámci programu milostivého léta, pak nedává koncepčně smysl, aby vůči shodným dlužníkům byly uplatňovány nástroje trestní represe, které mají být již z principu používány subsidiárně. Nemyslím si i s ohledem na to, co jsem řekla, že je namístě uvažovat o konkrétní legislativní změně, spíše o zaměření trestní politiky.

 

V Česku panuje, byť ne zcela dokonalá, prostupnost mezi právnickými profesemi. Některé profese jsou více otevřené, jiné méně. Jak se Vy díváte na okysličování soustavy státního zastupitelství právníky zvenku? Např. z řad advokátů či soudních exekutorů?

Tuto možnost hodnotím jasně pozitivně a v minulosti se mi opakovaně potvrdilo, že pohled kolegů, kteří v minulosti působili v jiných právnických profesích, státní zastupitelství posunul. Co se týká netrestních agend, příchod kolegů z vnějšku jednoznačně vítám. Poměrně nedávná novela zákona o státním zastupitelství (provedená zákonem č. 83/2024 Sb.) stanovila povinnost konat výběrová řízení na funkci státního zástupce a určila jasná pravidla pro tato výběrová řízení. Státní zastupitelství je v tomto směru otevřené. 

 

ptali se: Mgr. Libor Vaculík, Mgr. Ing. Antonín Toman