EXEKUTORSKÁ KOMORA

ČESKÉ REPUBLIKY

aktualitypro exekutorypro médiakontaktKomorní listy

Vítáme Vás na portálu

EXEKUTORSKÉ KOMORY ČESKÉ REPUBLIKY

Partnerský server

Navštivte náš nový
portál s informacemi
o dražbách

www.portaldrazeb.cz

Copyright © 2009 - 2017
EXEKUTORSKÁ KOMORA
ČESKÉ REPUBLIKY
Všechna práva vyhrazena.

Komorní listy - aktuální číslo
Twitter YouTube

Mýty a fakta o exekucích

Obvyklé vybavení domácnosti
 
V případě movitých věcí, o nichž se může povinný (dlužník) domnívat, že patří jako obvyklé vybavení domácnosti mezi věci nepodléhající exekuci, je na posouzení exekutora, které věci pojme do soupisu. Skutečnost, že určité věci – se zřetelem k aktuálním sociálním standardům – tvoří typické vybavení domácnosti (kupř. barevný televizor, přehrávací aparatura, sedací souprava apod.), ještě neznamená, že ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jde o věci nezbytně potřebné. Je nutno tedy v každém konkrétním případě posuzovat, zda je splněna podmínka, že povinný věci nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb atd. Exekutor může usoudit, že povinný je schopen uspokojovat potřeby své a své rodiny i bez věcí, které soudní exekutor pojal do soupisu, byť na kvalitativně nižší úrovni. Zákonnou obranou povinného je návrh na zastavení exekuce ohledně těchto věcí. Podobně pokud jde o tvrzení povinného, že některé ze sepsaných věcí jsou ve vlastnictví třetích osob, je zákonným institutem obrany návrh na vyškrtnutí ze soupisu dle § 68 e.ř., popř. následně vylučovací žaloba dle § 267 odst. 1 o.s.ř.
 
Přiměřenost postižení majetku
 
Soudní exekutor postihuje majetek povinného v takové míře a takovými zákonnými způsoby, aby bezpečně a s jistotou dosáhl uspokojení oprávněného (věřitele), včetně příslušenství a úhrady nákladů exekuce.
 
Exekutor je nicméně povinen zvolit způsob provedení exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. V případě, že se ostatní způsoby provedení exekuce ukážou jako nedostatečné či neúčinné, však nelze např. provedení exekuce prodejem nemovitosti považovat za nepřiměřený postup exekutora.
 
Je nutné zdůraznit, že v době vydání exekuční příkazu není soudnímu exekutorovi známa hodnota zajišťovaného majetku, jehož cena je určována v případě nemovitostí teprve ve fázi realizace exekučního příkazu prodejem nemovitosti na základě znaleckého posudku.
 
V době vydání exekučního příkazu též není známa konečná výše vymáhané pohledávky, když nelze určit dobu trvání exekuce a výši nákladů exekuce, které lze stanovit pouze předběžně, přičemž jejich konečnou výši určí soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaném dle ust. § 88 e.ř.
 
Vydání exekučního příkazu ještě samo o sobě není provedením exekuce
 
Obecně je třeba konstatovat, že po doručení vyrozumění o zahájení exekuce se zakazuje povinnému nakládat s veškerým majetkem včetně nemovitostí. Vydání exekučního příkazu je pak v první fázi pouze zajišťovacím úkonem, kterým soudní exekutor konkretizuje majetek povinného, se kterým nesmí nakládat, a zároveň zajišťuje oprávněnému pořadí pro případné uspokojení pohledávky.
 
V případě nemovitostí je pak poznámka o exekučním řízení zapsána na katastru nemovitostí již na základě oznámení o zahájení exekuce, které je soudní exekutor povinen zaslat katastrálnímu úřadu vždy, pokud povinný vlastní nemovitost. Poznámka o exekuci je tak na katastru nemovitostí vyznačena ještě před případným vydáním exekučního příkazu.
 
V době vydání exekučního příkazu soudnímu exekutorovi není zpravidla známa výše finančních prostředků na účtu, výše srážky ze mzdy nebo hodnota nemovitosti, toto vyplyne až v případě provedení exekuce. Provedením exekuce se pak rozumí žádost bance o přeposlání blokovaných částek, žádost zaměstnavateli o přeposlání dosud sražených částek, případně prodej movitých věcí nebo nemovitostí v dražbě. K provedení exekuce pak může dojít teprve v okamžiku, kdy marně uplyne 30denní lhůta pro dobrovolnou úhradu a podání návrhu na zastavení exekuce (popř. po právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán v této lhůtě), po zápisu doložky o provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí, a poté, co exekuční příkaz nabude právní moci.
 
Plnění povinného v exekuci
 
Jednou z podmínek pro zahájení exekuce je tzv. exekuční titul, zpravidla se jedná o rozhodnutí soudu, případně rozhodčí nález nebo notářský zápis, který je pravomocný a vykonatelný. Na návrh oprávněného (věřitele) může být zahájena exekuce, kdy soudní exekutor pověřený soudem k vedení exekuce zjišťuje majetek povinného a rozhoduje o způsobu vedení exekuce vydáním exekučních příkazů, které jsou sice v první fázi pouze zajišťovacím úkonem, současně však vytváří tlak na povinného, aby došlo k úhradě pohledávky.
Z tohoto důvodu je třeba považovat veškeré plnění na úhradu pohledávky po zahájení exekuce za výsledek činnosti soudního exekutora, tedy za vymožené plnění, a to bez ohledu na to, zda je plněno soudnímu exekutorovi či přímo oprávněnému. Podle platné právní úpravy zasílá soudní exekutor výzvu povinnému s poslední možností uhradit celou pohledávku včetně nákladů exekuce do 30 dnů od doručení výzvy. Splnění této lhůty pak znamená pro povinného určitý benefit ve formě snížené odměny soudního exekutora o 50 %, v případě nepeněžitého plnění dokonce o 70 %.
 
Soudní exekutor
 
Soudním exekutorem může být jmenován jen takový občan České republiky, který je dle příslušných zákonných podmínek plně způsobilý k právním úkonům, získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu právo a právní věda studiem na vysoké škole v České republice, je bezúhonný a po absolvování tříleté exekutorské praxe složil exekutorskou zkoušku. Výběrová řízení provádí Exekutorská komora ČR a jejich součástí je též psychologický test, jehož výsledky posuzují nezávislí odborníci a je velmi důležitým kritériem při výběru vhodného kandidáta na soudního exekutora.
 
Soudní exekutor při své činnosti postupuje podle zákonných předpisů, zejména podle zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti a dále podle občanského soudního řádu. Zakořeněný mýtus o tom, že soudní exekutor provádí exekuční činnost „jak chce a dělá, co chce“ plyne z neznalosti a neinformovanosti účastníků exekučního řízení. Exekutorská komora ČR přitom v Brně, Plzni a Praze zřídila bezplatné exekutorské poradny, ve kterých jsou zejména těm, kteří si pomoc advokáta nemohou dovolit, jejich dotazy zodpovězeny.
 
Soudní exekutor vs. „vymahač“
 
Mnoho dlužníků se setkalo s výzvami různých vymahačských společností, na kterých bylo tučně vytištěno slovo „exekuce“. Nutno upozornit, že tyto společnosti nemají s exekuční činností tak, jak ji upravuje exekuční řád, nic společného a jen využívají, resp. zneužívají institucionalizovaného postavení soudního exekutora jako úřední osoby. Jedná se o psychologický nátlak na dlužníka, aby svůj dluh co nejrychleji uhradil. Nemohou využít žádný ze zákonných prostředků, které náleží do pravomocí soudního exekutora. Více zde.
 
Pokud dlužník svůj dluh ani pod takovým nátlakem neuhradí, nezbývá věřiteli v konečném důsledku nic jiného, než se obrátit na soudního exekutora jako nositele veřejné moci, aby jeho dluh vymohl.
 
Novela občanského soudního řádu a exekučního řádu účinná od 1. ledna 2013 pak zakotvuje, že soudní exekutor je povinen při výkonu exekuční a další činnosti používat označení „soudní exekutor“. Označení „soudní exekutor“ nebo „exekutorský úřad“, od nich odvozené tvary slov, ani označení způsobilé vyvolat nebezpečí záměny s uvedenými označeními není oprávněna používat jiná osoba. Ten, kdo neprovádí na základě zákona nucený výkon exekučních titulů, není oprávněn označovat svoji činnost jako „výkon rozhodnutí“, „exekuci“ nebo „exekuční činnost“, tvary slov od nich odvozené, ani označení způsobilé přivodit nebezpečí záměny s uvedenými označeními. Komukoliv, kdo tyto pojmy zneužije, hrozí trest v podobě pokuty. Udělena může být až do výše 200.000 korun.
 
„Exekutoři nemilosrdně rozhodují o majetku nevinných lidí“
 
Soudní exekutor nerozhoduje o tom kdo, komu, proč a případně kolik má zaplatit, soudní exekutor již vydaná rozhodnutí vykonává, pokud nejsou dobrovolně splněna. Exekuci zahajuje soud – soudní exekutor je soudem pověřen k vedení exekuce, protože povinný nesplnil dobrovolně to, co byl povinen splnit, např. zaplatit peněžité plnění, vyklidit nemovitost, vydat věc, zdržet se nějakého chování a jednání apod. K vedení exekuce má soudní exekutor pouze zákonné nástroje a postupy, který majetek lze exekučně postihnout a v jaké výši.
 
Exekutoři si vybírají jen chudáky a ničí je“
 
Je zásadním omylem dlužníka domnívat se, že soudní exekutor si vybírá jen chudáky. Exekuční návrh podává oprávněný (věřitel), který si sám vybere, kterému exekutorovi tento návrh podá. Soudní exekutor pak návrh zašle soudu, který právě tohoto konkrétního soudního exekutora vedením exekuce pověří. Soudní exekutor si nevybírá ani konkrétního věřitele ani konkrétního dlužníka a v momentě pověření ještě nezná majetkové poměry dlužníka, ty zjišťuje až v průběhu řízení.
 
„Exekutor svévolně prodal věci dlužníka pod cenou“
 
Zákonné předpisy ukládají soudnímu exekutorovi prodat movité i nemovité věci zásadně v exekuční dražbě. Výjimkou jsou pouze věci podléhající rychlé zkáze, které je možno prodat mimo dražbu ihned po té, co byly sepsány, a dále věci, jež lze obecně shrnout jako „věci kulturního dědictví“, které jsou nejméně za rozhodnou cenu nabídnuty institucím, jejichž posláním je péče o takové památky.
 
Pro dražbu movitých i nemovitých věcí platí přesné zákonné postupy, které soudní exekutor musí dodržet. Vyvolávací cena u movitých věcí je jedna třetina z úředního odhadu, u nemovitých věcí dvě třetiny z určené ceny nemovitosti. Všichni soudní exekutoři své dražby movitých i nemovitých věcí zveřejňují na bezplatně přístupném Portálu dražeb, aby byly podmínky dražeb známy co nejširšímu počtu zájemců.
 
„Obce si najímají drahé exekutory a my to platíme z našich daní, měly by dluhy raději vymáhat samy
 
Je pravdou, že obce mohou dluhy vymáhat samy ve správní exekuci, ale často se po zralé úvaze obrací na soudní exekutory. Veškeré náklady spojené s vymáháním dluhů totiž nesou dlužníci, kteří tak zaplatí nejen dluh samotný, ale též odměnu a ostatní náklady soudního exekutora.
 
Pokud by obce vymáhaly dluhy samy, musely by bezesporu přijmout dalšího úředníka nebo úředníky (vesměs jsou nuceny zřídit celé nové vymáhací oddělení), jejichž plat a ostatní náklady (např. provoz kanceláře, nákup výpočetní techniky, poštovné apod.) by byly placeny z rozpočtu obce bez ohledu na to, zda by byl dluh vymožen, či nikoliv. I zde platí, že pokud by obyvatelé obce platili své dluhy obci řádně a včas, nemusela by obec služby soudního exekutora využít. Soudní exekutoři nicméně nejsou příjemci prostředků z veřejných rozpočtů a obce hradí náklady exekuce (resp. hotové výdaje exekutora) pouze v případě zastavení exekuce pro nemajetnost, nebo je-li při rozhodování o zastavení exekuce shledáno, že oprávněný zavinil zastavení exekuce. V ostatních případech se takový postup daňových poplatníků vůbec nedotkne.
 
 

© 2009 - 2017 Exekutorská komora České republiky. Všechna práva vyhrazena.

Autorská práva vykonává Exekutorská komora České republiky. Bez písemného souhlasu Exekutorské komory České republiky je zakázáno jakékoliv užití části nebo celku, zejména rozmnožování, rozšiřování a sdělování obsahu veřejnosti jakýmkoliv způsobem i v jiném než českém jazyce.


Exekutorská komora ČR si dovoluje upozornit veřejnost, že hovory uskutečňující se na veškerých telefonních linkách Exekutorské komory ČR a jejích zaměstnanců mohou být monitorovány.