Centrální úřední deska
Veřejně přístupná oficální deska Exekutorské komory ČR
EXEKUTORSKÁ KOMORA
ČESKÉ REPUBLIKY
EXEKUTORSKÉ KOMORY ČESKÉ REPUBLIKY
Partnerský server
Navštivte náš nový
portál s informacemi
o dražbách
Copyright © 2009 - 2020
EXEKUTORSKÁ KOMORA
ČESKÉ REPUBLIKY
Všechna práva vyhrazena.
Přepis rozhovoru pro TV Metropol.
Eva Jurinová (moderátorka): Hodí se určitě vědět, jak si pomoci, když se zadlužím nebo vůbec, co dělat preventivně pro to, abych se do takové situace nedostala. Možná se právě teď trefuji do vašeho bolavého místa a uvítáte naše rady a porady Davida Rektoryse, dobrý den…
David Rektorys (finanční analytik): Dobrý den.
Eva Jurinová (moderátorka): Takže pokud máte problém, volejte na 222 520 556. Máme na to asi sedm minut a pan Rektorys určitě rád odpoví. Já začnu otázkou: Kdy se mám začít bát? Já jsem to téma nazvala…
David Rektorys (finanční analytik): Vpád exekutora?
Eva Jurinová (moderátorka): Oddlužování dřív, než přijde exekutor. Jak velký ten dluh musí být, abych se už začala bát, že přijde exekutor a rychle něco podnikla?
David Rektorys (finanční analytik): Tak ono to paradoxně není ani o velikosti toho dluhu. Máte společnosti a jedince, kteří mají milionové dluhy a exekutora se určitě bát nemusí. A potom máte jedince, kteří mají tisícové, ne-li možná stokorunové dluhy, a rozhodně mají exekutora za dveřmi. Spíše než o výši toho dluhu se jedná o to, jestli plníte podmínky té smlouvy – to znamená, jestli platíte včas, jestli platíte dostatečnou částku splátky, kterou máte, a jestli celkově spolupracujete s tou společností nebo s někým, kdo vám ten dluh poskytl. Jestliže nespolupracujete, pak je jedno, zda dlužíte miliony nebo stokoruny. Exekutor vás dříve nebo později navštíví. Může to být velmi rychle – během čtrnácti dnů, může to být i za tři měsíce, a to v závislosti na smlouvě, kterou jste podepsali.
Eva Jurinová (moderátorka): Vy jste řekl spolupracovat. To znamená, že doporučujete, abychom s tou agenturou či finanční institucí, se kterou jsme uzavřeli smlouvu, neustále komunikovali, i když jsme v nouzi? Abychom se nebáli jim zavolat a poradit se?
David Rektorys (finanční analytik): Rozhodně ano. To nejhorší, co mohou dlužníci dělat, je takzvaně hrát mrtvého brouka. Jakmile to děláte, dostáváte takový ten falešný pocit, že se nic neděje a že oni na to nějak zapomenou, ale to samozřejmě vůbec není pravda. Oni v tom mají svoje peníze a oni se vás určitě budou snažit nějakým způsobem kontaktovat. Je proto důležité domlouvat se na čemkoliv, co je možné, domlouvat si například splátkový kalendář, říct, proč nesplácíte. Může nastat i taková situace, že ten člověk chce splácet, ovšem nemůže, například je dlouhodobě v nemocnici (tři týdny v nemocnici třeba po nějaké autonehodě), promeškal splátku a k tomu svému bankovnímu účtu se opravdu nedostane. Pak často ty instituce samozřejmě pochopí, že jste v nemocnici nebo kdekoliv jinde, prostě se k tomu opravdu teď nedostanete, ale že jim to zaplatíte i s nějakými penále a že není problém, že nejste dlužník určený exekutorovi takzvaně k snědku. Takže určitě komunikovat, s těmi institucemi se dokonce vyplatí komunikovat i nad rámec smlouvy, to znamená ptát se jich. Třeba jsem tenhle měsíc brigádou vydělal nějaký drobný peníze nebo se mi podařil někde nějaký obchod, můžu vám poslat splátku navíc? Většina bank to tak má, že vám umožňuje v rámci toho splácení v nějakém malém úvěru jednoměsíční nadstandardní splátku zdarma. Pokud máte půjčku třeba na deset tisíc a splácíte 1500 nebo 1200 měsíčně, tak si tím de facto můžete snížit i ten celkový úrok, protože splatíte bezúročně, a tím se vám celkově sníží ta dlužná částka. Je to tedy určitě dobrý nápad.
Eva Jurinová (moderátorka): Stručná otázka mi přišla do ucha: Co dělat, když jsem v nemocnici déle než týden či dva a jsem sám a nemám kontrolu nad svým účtem?
David Rektorys (finanční analytik): No to je nepříjemná situace, samozřejmě. Člověk by měl mít vytvořeno něco, čemu říkáme rezervní fond. Nezáleží na tom, kolik vydělává. Každý člověk může žít za 90 procent svých příjmů. Jde o to, že čím více peněz lidé mají, čím více jim roste mzda a příjmy, tím více s tím jsou spojeny náklady. To znamená, že člověk, který vydělává 200 000 Kč, na tom může být mnohem hůř, než člověk, který vydělává minimální mzdu. A pokud se ocitnete v situaci, kdy nemůžete ovládat svůj účet a nemáte nikoho, kdo by dodal zprávu té společnosti, které něco dlužíte, musíte se o to alespoň nějakým způsobem pokusit – lze říct sestře, aby tam zavolala a vaším jménem řekla, že jste v nemocnici, aby si to klidně ověřili. Základ je komunikace.
Eva Jurinová (moderátorka): Takže i mít třeba poznamenané telefonní číslo u občanky pro ty akutní případy?
David Rektorys (finanční analytik): Ideálně ano, ale ten základní problém je v tom, že se lidé vůbec zadluží. My rozlišujeme dvě základní věci – takzvaný dobrý dluh a takzvaný špatný dluh. Dobrý dluh vám dále vytváří nějaké aktivum, něco, co vám dále pomůže ve vaší finanční situaci.
Eva Jurinová (moderátorka): Například, když si půjčím na podnikání?
David Rektorys (finanční analytik): Přesně tak! Půjčíte si na nákup něčeho, co vám bude dál vydělávat – na nákup na začátek podnikání. Včera jsme měli zajímavou přednášku o tom, jak rozjet internetový obchod. Půjčit si na takovou věc je dobrý dluh, protože pomocí těch půjčených peněz můžete vydělávat další peníze a následně těmi penězi splatit ten dluh. To je výborná věc. To, co bohužel lidé většinou dělají, je, že si berou takzvaný špatný dluh, neboli dluh, který jim dále generuje další náklady. Klasický případ: já vždycky zmiňuju dovolenou v Egyptě. To je takový typický špatný dluh, kdy vy si půjčíte 20 000 Kč na to, abyste mohli na čtrnáct dní odletět do Egypta, ale vtip je v tom, že se k tomu váže ještě dalších 10 000 Kč nákladů. Musíte se tam nějak dostat, utratíte tam ještě více peněz, než jste očekávali a samozřejmě, že za těch čtrnáct dní, co tu nejste, nemáte ty příjmy. To znamená, že ještě musíte počítat s propadem příjmů, které tam během té doby vlastně nejsou. To znamená: přemýšlejte předtím, než si vůbec vytvoříte nějaký tento špatný dluh. Většinu těch věcí, na které si lidé půjčují, k životu nepotřebují. Nepotřebujte nové domácí kino, nepotřebujete nové lepší auto, nepotřebujete novou plazmovou televizi.
Eva Jurinová (moderátorka): To je takový ten zákon – zaprvé si kupuji to, bez čeho se nutně neobejdu, pak teprve to, co potřebuji, ale mohla bych bez toho žít, a pak teprve to, co se mi líbí.
David Rektorys (finanční analytik): Přesně tak. No a pojďme si tedy říct, co se bude dít, jestliže budete hrát mrtvého brouka nebo nebudete dělat nic. Dříve nebo později vás navštíví takzvaná obsílka, kdy ta finanční instituce už vás vyzývá k poslední šanci zaplatit dluh. Jestliže budete ignorovat i tu, bude to předáno exekutorovi. Chtěl bych tímto říct, že exekutoři nejsou špatní, nejsou to ti grázlové, za které je bohužel většina národa má. Nejsou to ti zloději nebo, jak jsou různě nazýváni.
Eva Jurinová (moderátorka): Hmm… násilníci, kteří vtrhnou do domu…
David Rektorys (finanční analytik): Rozhodně, většina z nich to není! Jsou to prostě subjekty, které naplňují práva vašeho věřitele. To znamená, že vy jako dlužník jste ten špatný a oni pouze vymáhají ten dluh od vás.
Eva Jurinová (moderátorka): Davide, je to velké téma. Co kdybychom si o tom pohovořili příští týden?
David Rektorys (finanční analytik): Mohli bychom pozvat i někoho z praxe.
Eva Jurinová (moderátorka): Výborně! Na slyšenou.
© 2009 - 2024 Exekutorská komora České republiky. Všechna práva vyhrazena.
Autorská práva vykonává Exekutorská komora České republiky. Bez písemného souhlasu Exekutorské komory České republiky je zakázáno jakékoliv užití části nebo celku, zejména rozmnožování, rozšiřování a sdělování obsahu veřejnosti jakýmkoliv způsobem i v jiném než českém jazyce.
Exekutorská komora ČR si dovoluje upozornit veřejnost, že hovory uskutečňující se na veškerých telefonních linkách Exekutorské komory ČR a jejích zaměstnanců mohou být monitorovány.