EXEKUTORSKÁ KOMORA

ČESKÉ REPUBLIKY

aktualitypro exekutorypro médiakontaktKomorní listy

Vítáme Vás na portálu

EXEKUTORSKÉ KOMORY ČESKÉ REPUBLIKY

Partnerský server

Navštivte náš nový
portál s informacemi
o dražbách

www.portaldrazeb.cz

Copyright © 2009 - 2017
EXEKUTORSKÁ KOMORA
ČESKÉ REPUBLIKY
Všechna práva vyhrazena.

Komorní listy - aktuální číslo
Twitter YouTube

Ekonom – Mgr. David Koncz: rozhovor (27.02.2014)

Praha, 27. února 2014 (EK ČR) :
 
(redaktor) V současnosti se hodně mluví o zavedení teritoriality u exekutorů, nebránila by se jí ani Exekutorská komora. S ohledem na to, že největší negativní dopady by měla zřejmě na velké exekutorské úřady a naopak některé menší by na tom mohly "vydělat", se nabízí otázka - jak velké rozpory panují kolem této věci v Exekutorské komoře? Nemůže to "rozštěpit" samotnou komoru?
 
(Mgr. David Koncz) Předně by bylo správnější hovořit spíše než o teritorialitě o místní příslušnosti, stejně jako hovoříme o místní příslušnosti soudu. Exekutorská komora ČR bere místní příslušnost jako své téma. Již několik let se k němu staví otevřeně a vstřícně, stejně tak ho i komunikuje. Nicméně v současné době se otázka místní příslušnosti stává aktuálnější zejména s ohledem na skutečnost, že u dřívějších vlád byl znám negativní postoj. Případné zavedení místní příslušnosti logicky generuje různé názory, v žádném případě bych však nehovořil o tom, že by se měla Exekutorská komora kvůli této otázce jakkoli „štěpit“. Zdůrazňuji zároveň, že se nejedná o nic, co by ovlivňovalo chod exekutorských úřadů, resp. provádění samotných exekucí. Mohu uklidnit účastníky řízení, že tato odborná debata nemá žádný vliv na exekuční praxi.
 
Exekutorská komora dala už v loňském roce vzniknout pracovní skupině, která se místní příslušností zabývá a která analyzuje dopady jednotlivých variant řešení. Provedla také anketu zjišťující názory jednotlivých soudních exekutorů. V rámci hlasování, které iniciovalo prezidium Exekutorské komory ČR, se k místní příslušnosti kladně vyslovilo 57 % exekutorských úřadů, proti se postavilo 10 % soudních exekutorů, zbývající část se do ankety nezapojila.
 
Výsledky slouží k tomu, aby si vedení Exekutorské komory utvořilo obraz o mínění stavu. Určitá názorová nesourodost jednotlivých soudních exekutorů je přirozená, a je proto potřeba komunikovat se všemi z nich a slyšet argumenty ze všech rovin. Argumenty jsme pak schopni tlumočit Ministerstvu spravedlnosti a dalším odborným institucím. Podstatná je však nakonec vůle zákonodárce a skutečnost, aby systém zůstal funkční vůči účastníkům řízení, tj. věřitelům a dlužníkům.
 
 
- exekutoři jsou často vnímáni negativně právě kvůli těmto "velkoexekutorům" - Vrána, Podkonický... Jaký je vás osobní postoj k této otázce - mělo by být možné, aby někteří exekutoři postavili na vymáhání dluhů takto rozsáhlý byznys? Respektive patří konkurence i do exekucí?
 
Jako v každé profesi i zde fungují menší a větší subjekty. Je pravdou, že aktuálně slýcháme negativní ohlasy zejména na ty větší. Na druhou stranu v minulosti jsme rovněž byli svědky toho, že i menší úřad svým excesem zapříčinil nepříznivou publicitu. Je tedy zřejmé, že negativní náhled veřejnosti není dán tím, zda je konkrétní úřad velký, či malý, ale tím, jak postupuje při provádění exekucí. Nejsem schopen analyzovat to, co vnímáte pod pojmem „velkoexekutor“. Znám všechny soudní exekutory a každý jeden musí při vymáhání peněžitých a nepeněžitých plnění absolutně a bezvýjimečně respektovat zákon.
 
Příčinu toho, že mezi soudními exekutory existují poměrně značné rozdíly ve výši nápadu, spatřuji zejména v tom, že významný podíl exekučních návrhů podávají institucionální věřitelé, pro které je jednodušší provádět exekuce s několika vybranými exekutorskými úřady než komunikovat se všemi 156 soudními exekutory.
 
V konkurenci soudních exekutorů, spatřuji (vedle závislosti soudního exekutora na výsledku exekuce) motivační prvek, který má vést k lepší práci každého jednotlivého exekutorského úřadu. S konkurencí mezi soudními exekutory však nesmí být spojeno jakékoli neetické či nezávislost soudního exekutora ohrožující chování. Dodržování zákona přitom považuji za automatické.
 
Právě otázka posílení nezávislosti soudního exekutora je jedním z hlavních argumentů pro zavedení principu místní příslušnosti a je to argument silný.
 
 
- fakt, že mohou exekutorské úřady působit na celém území republiky, byl obhajován především tím, že díky tomu mezi nimi panuje konkurence, která tlačí na efektivnější vymáhání pohledávek. Jak by tedy podle Vašeho názoru teritorialita ovlivnila úspěšnost exekucí a vymahatelnost pohledávek - mohla by se zhoršit?
 
Pro úspěšnost vymáhání pohledávek je podstatné především to, které zákonné prostředky má soudní exekutor k dispozici. Tyto zákonné prostředky může a musí využít každý soudní exekutor bez ohledu na to, ze kterého konce republiky je. Místní příslušnost soudního exekutora by proto sama o sobě neměla mít na vymahatelnost vliv.
 
V poslední době jsme však svědky toho, že na soudní exekutory je přenášeno čím dál více úkonů, které dříve prováděl soud (naplňování soudního systému daty o zahájených exekucí za účelem pověření soudního exekutora, rozhodování o návrzích na zastavení, odkladech exekucí, návrzích na vyškrtnutí věcí ze soupisu, provádění rozvrhu výtěžku dražby a mnoho dalších) a za které soudní exekutor nemá nárok na jakoukoliv odměnu. Máme spočítáno, že jen od roku 2009 došlo ke 100% nárůstu mzdových nákladů a zároveň k 30% nárůstu ostatních nákladů soudního exekutora právě v souvislosti s tímto nárůstem agendy. To jsou věci, které na vymahatelnost pohledávek pochopitelně vliv mají, soudní exekutor se totiž čím dál více musí soustředit i na administrativní a rozhodovací činnost.
 
Pokud by dále – ať už spolu se zavedením místní příslušnosti (a tedy spolu s omezením konkurence mezi soudními exekutory), nebo při zachování celorepublikové působnosti soudního exekutora – mělo navíc docházet k omezování motivace soudního exekutora na výsledku exekuce, například změnou konstrukce odměňování soudních exekutorů či jakýmikoliv pokusy o jejich „zestátňování“, na vymahatelnost pohledávek to mít vliv bude. Nerad bych se dočkal situace, kdy soudnímu exekutorovi bude jedno, jak exekuce dopadne, a bude z něj více než co jiného „ouřada“. Připomeňme, že se soudním exekutorům podařilo zvýšit vymahatelnost práva až na úroveň zemí západní Evropy. Vymahatelnost se nyní pohybuje kolem 40 % v případě peněžitých pohledávek, zatímco před rokem 2001, kdy ji zajišťovaly výhradně soudy, činila pouhá 3 %.
 
 
- zřejmě nejznámější figurou mezi exekutory je přerovský exekutor Tomáš Vrána. V rozhovoru pro Aktualne.cz jste uvedl, že proti němu byly loni podány čtyři kárné žaloby, z toho ve dvou případech byla shledána vina. Můžete uvést, o co konkrétně šlo? A co za to Exekutorskému úřadu Přerov hrozí?
 
Dovolím si opravit drobnou nepřesnost: Bylo řečeno, že čtyři kárné žaloby byly podány proti JUDr. Vránovi nebo jeho zaměstnancům, ve dvou případech byla shledána vina. S ohledem na právní předpisy upravující ochranu osobních údajů bohužel nemohu uvést konkrétnosti. Obecně však mohu sdělit, že je-li soudní exekutor shledán vinným ze spáchání závažného kárného deliktu, hrozí mu kárné opatření ve formě veřejného napomenutí, pokuty až do výše 5 miliónů korun či odvolání z exekutorského úřadu. Z tohoto pohledu jsou sankce pro soudní exekutory ve srovnání např. se soudci, státními zástupci či advokáty mnohonásobně tvrdší.
 
- pan Vrána se brání, že větší počet stížností na jeho úřad je způsoben tím, že řeší násobně větší objem exekucí, než někteří jeho kolegové. Odpovídá to skutečnosti? Tj. je podle vás poměr počtu stížností k počtu exekucí u přerovského úřadu podobný jako u jiných exekutorských úřadů?
 
V loňském roce obdržela Exekutorská komora celkem 5.616 podnětů, z nichž 549 jmenovitě směřovalo na JUDr. Vránu. K nim je pro korektnost nutné připočíst nezanedbatelnou část podnětů, které jsou podány bez uvedení jména konkrétního exekutora. Podle mého osobního odhadu představují podněty na JUDr. Vránu zhruba jednu pětinu všech podání.
 
Tvrzení JUDr. Vrány vnímám, nicméně existují i další větší exekutorské úřady, na které Exekutorská komora ČR a další dohledové orgány neevidují tolik stížností a podání. Nemohu tudíž potvrdit korelaci mezi počtem vedených exekučních řízení a počtem podnětů k výkonu dohledu. Hlavní příčinou podání podnětu k výkonu dohledu nad činností konkrétního soudního exekutora totiž není pouhá skutečnost, že je exekuční řízení vedeno, ale až postup soudního exekutora v daném exekučním řízení.
 
 
- jaké dopady by zavedení teritoriality mělo na věřitele? Jde mi typicky případy, kdy se vymáhají větší "balíky" pohledávek z různých měst a oblastí - nehrozí, že by se věřitelům, kteří by museli komunikovat s exekutory po celé republice, neúnosně zvýšila administrativa?
 
Zavedení místní příslušnosti bezesporu bude mít vliv na věřitele. Pokud jde o věřitele typu zdravotních pojišťoven, měst, obcí či České správy sociálního zabezpečení, jejichž pobočky podávají žaloby na neplatiče ve svém obvodu, je pro ně i dlužníky zavedení místní příslušnosti evidentně výhodné. Koneckonců tato tzv. nepravá teritorialita je Exekutorskou komorou ve vztahu ke správním pohledávkám prosazována již od roku 2011 dle tehdejšího usnesení sněmu soudních exekutorů. Jmenovaní věřitelé tak nemusejí komunikovat se všemi 156 exekutorskými úřady v republice, ale pouze s několika konkrétními v daném regionu podle místa výskytu pobočky dané instituce. Dlužníci tento model rovněž vítají kvůli blízkosti soudu a exekutorského úřadu, nižším nákladům atp. Každopádně ve vymáhání veřejnoprávních pohledávek jsou soudní exekutoři velmi úspěšní. Podle kvalifikovaných odhadů se jim daří vymoci zhruba 60 % správních závazků, což je nad úrovní průměrné vymahatelnosti jiných typů pohledávek.
 
V případě dalších věřitelů (např. v případě fyzických osob, jež nařizují exekuci kvůli jedné pohledávce) může být přínos místní příslušnosti diskutabilní. Ale jak už jsem uvedl, každý soudní exekutor má stejné zákonné prostředky, jak dluh vymoci. Tuto otázku proto nechť posoudí zákonodárce, jenž nese odpovědnost za funkčnost systému. My uděláme vše pro to, aby tento systém, ať už bude jakýkoliv, fungoval co nejlépe, naším zájmem je být prospěšní státu a jeho občanům.
 
 
- mediální obraz exekutorů je dost negativní, ovšem podle mých informací o některých konkrétních případech některé především televizní reportáže zkreslují skutečnost, dlužníci - si vymýšlejí nebo neříkají celou pravdu atd. Chce se tomu komora bránit - myšleno i jinak než uváděním skutečnosti na pravou míru prostřednictvím tiskových zpráv, například soudně?
 
Exekutorská komora ČR ve všech těchto případech podává podněty k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a dalším regulačním orgánům, jež bdí nad etickými a profesionálními postupy vysilatelů a vydavatelů. Jak ale jistě sám víte, mediální právo je v praxi dosti obtížně uplatnitelné. Vždy se tedy snažíme o nápravu prostřednictvím dementi dezinterpretací. Např. televize Nova, která nedávno odvysílala reportáž o údajně zabavených snubních prstenech dlužnice, posléze po prošetření případu Exekutorskou komorou odvysílala opravnou reportáž. Dle vyjádření většiny mediálních odborníků je redundantní postupovat v těchto případech soudní cestou, neboť výsledek je nejistý a zdlouhavý. Na veřejné mínění nemá žádný vliv, pokud se za několik měsíců či let po publikování závadného komunikátu objeví v daném komunikačním kanálu omluva. Další překážkou v těchto případech je samozřejmě povinnost mlčenlivosti soudních exekutorů, kteří nemohou nikomu kromě samotných účastníků, natož pak žurnalistovi, předložit exekuční spis, aby se přesvědčil o reáliích řízení. V mnoha případech by pomohlo, pokud by soudní exekutoři na svoji obhajobu mohli redaktorovi poskytnout ke zhlédnutí např. videozáznam z průběhu soupisu movitých věcí, z něhož zřetelně vyplývá, jak se věci odehrály. Toto je však bohužel vzhledem k zákonným ustanovením nemožné.
 
 
- aktuální snahy politikové obhajují (krom argumentu o omezení vlivu velkých exekutorských úřadů či populismu) také tím, že v Česku funguje dluhový byznys s uměle navyšovanými bagatelními pohledávkami. Je to podle vašeho názoru stále platné? Protože když jsem oslovil dopravní podniky, u nichž se o tom mluvilo nejčastěji, tak mi všechny bez výjimky potvrdily, že odkupy pohledávek za 100 a více procent hodnoty je minulostí a naopak zájem inkasních agentur je minimální - čili dluhový byznys v tomto případě vyšuměl. Existují podle vašich zkušeností nějaké další oblasti, kde k podobnému byznysu docházelo (ať už ho provozovali advokáti nebo inkasní agentury apod.)?
 
Přesně tak, zrušením advokátního paušálu se podle této vyhlášky přestaly uznávat náklady subjektům, které pohledávky překupovaly, a dluhový byznys tím byl zásadně zregulován. Nyní existuje také snaha o zavedení novely zákona, která znemožní přiznávat náklady v bagatelních věcech. Je na zákonodárci, aby rozhodl, zda přiznávat odměny za zastupování a náhrady řízení či jak určit správnou a spravedlivou výši těchto nákladů. Nutno podotknout, že je to úkol nelehký.
 
Onen politický argument, na který se v úvodu otázky odkazujete, je tedy nelogický, a to i z důvodů, jež jsem uvedl v jedné z předchozích odpovědí.
 

© 2009 - 2017 Exekutorská komora České republiky. Všechna práva vyhrazena.

Autorská práva vykonává Exekutorská komora České republiky. Bez písemného souhlasu Exekutorské komory České republiky je zakázáno jakékoliv užití části nebo celku, zejména rozmnožování, rozšiřování a sdělování obsahu veřejnosti jakýmkoliv způsobem i v jiném než českém jazyce.


Exekutorská komora ČR si dovoluje upozornit veřejnost, že hovory uskutečňující se na veškerých telefonních linkách Exekutorské komory ČR a jejích zaměstnanců mohou být monitorovány.