Praha, 3. března 2014 (EK ČR) – Exekuci nelze vést pro nulový dluh. Ačkoliv soudy evidují případy, kdy zahajují exekuce pouze pro náklady předchozího řízení, nejedná se o neexistující finanční položky. Jde o situace, kdy dlužník po nalézacím řízení sice uhradí původní výši dluhu, ale nezaplatí náklady na advokáta věřitele, soudní poplatky a další.
Jedním z těchto případů je i exekuce, které čelí pan Ladislav z Pardubic. Nařídil ji Obvodní soud pro Prahu 7 na návrh spořitelny, která si nárokuje uhrazení nákladů na své advokátní zastoupení. I když samotná jistina dluhu byla ještě před zahájením exekučního řízení uhrazena, soud rozhodl, že má být vymáháno dosud neuhrazené příslušenství pohledávky, které činí více 5.500 Kč. V exekuci tedy není vymáhán nulový dluh.
Soudní exekutor nerozhoduje o výši dlužné částky, resp. o tom, zda bude exekučně vymáhána. Iniciátorem exekuce je věřitel, který podává návrh na její nařízení. Pokud se rozhodne zažalovat jakkoliv vysokou, nikoliv nulovou částku a soud jeho návrhu vyhoví, jedná se o nezpochybnitelný nárok a rozhodnutí.
V takových případech je tedy na místě ptát se věřitele, proč žádal o nařízení exekuce, a soudu, proč ji zahájil. Soudní exekutor toto není oprávněn zkoumat, nerozhoduje o spravedlnosti, nezjišťuje, jak vysoký je dluh, kdo je dlužníkem a zda má být dluh vymáhán. Soudní exekutor pouze vykonává rozhodnutí soudu. Pokud by soudní exekutor nekonal, vystavoval by se kárnému postihu.
Lze také doplnit, že pan Ladislav z Pardubic čelí 12 pravomocným exekucím. Již mu byla zaslána výzva k dobrovolnému splnění, kterou si však nepřevzal, proto byla vyvěšena na úřední desce. Nyní běží 30denní lhůta, během které se odměna soudního exekutora snižuje o 50 % a činí pouhých 1.500 Kč.